Jean Giono - Regain

28. prosince 2014 v 1:53 | Marie |  Ostatní
I tento román jsem četla v rámci povinné četby, přestože s předchozí Madame Bovary má společné opravdu asi jen to, že nám je učitel francouzštiny vybral jako povinnou četbu. A pochopitelně také to, že autorem je Francouz, což je vcelku evidentní věc (literatura, kterou rozebíráme, je téměř výhradně literaturou francouzskou - jeden ze způsobů budování "francouzství" uvnitř každého studenta). Jean Giono pro mě ovšem na rozdíl od Flauberta byl zpočátku naprosto neznámým spisovatelem, předpokládám tedy, že je obecně málo známý v české prostředí. Nebo alespoň jeho jméno. Protože řekne-li se Muž, který sázel stromy, to už českému čtenáři něco říká. Nebo bych snad měla říct českému divákovi? Animovaná filmová adaptace této Gionovy novely, příběhu o vytrvalosti a píli, je totiž možná ještě známější než novela sama.
Román Regain (česky vyšel pod názvem Hlasy země, který příliš neodpovídá původnímu titulu) má s tímto u nás slavnějším dílem společné především téma síly lidského ducha a také důležitost aspektu přírody. A i myšlenka a poselství vlastně nejsou úplně jiné, i když zpracování se liší. Jedná se o příběh malé francouzské vesničky ležící uprostřed přírody zvané Aubignane, kterou obývají už jen tři lidé - Panturle, hlavní hrdina románu, stařec jménem Gaubert a starší žena Mamèche. Gaubert odchází bydlet za synem a Mamèche slibuje Panturlovi, že mu najde ženu, a za tímto účelem vesnicí rovněž opouští. Tak se Panturle stává jediným obyvatelem Aubignanu. Není ovšem tak sám, jak by se mohlo stát - je přeci obklopen přírodou, a příroda žije; zde se Giono řídí větou, kterou napsal Victor Hugo: "Vše je plné duší." Panturle tedy žije v přírodě a s přírodou, která ho ovlivňuje a k jejímuž obrazu se proměňuje; stává se divokým jako zvíře, jeho chování není vždy možno nazvat racionálním, rozumově lidským. Příroda je krutá a nelítostná, je zima, všechno jako by Panturlovi odporovalo, příroda představuje nepřátelskou sílu.
Zvrat nastává v okamžiku, kdy do Aubignanu připutuje mladá žena jménem Arsule (kterou tam nasměrovala Mamèche). Panturle doslova znovu objevuje řeč, protože několik týdnů neměl s kým mluvit. Věty jsou krátké, těžkopádné. Ale Arsule v Aubignanu zůstává. S rodícími se lidskými city se Panturle mění ze zvířete znovu ve člověka. Arsule je jeho novou hnací silou. Začne pěstovat obilí. Opraví dům. Všechno dělá jen pro ni. Arsule peče chleba. Nemění se ale jen Panturle, nýbrž celá vesnice a příroda, která ji obklopuje. Najednou není tak nepřátelská. Je to koneckonců ona, která dává lidem obilí. Do vesnice se dokonce přistěhuje další pár s dětmi. Teď teprve je v Aubignanu znovu živo. Na konci příběhu se dozvídáme, že Arsule je těhotná.
Dějová linka je tedy vcelku jednoduchá a kniha se čte lehce. Giono ji nekomplikuje vyšperkovaným jazykem. Proč také, když hlavními postavami jsou venkované. Můžeme říct, že Giono je ve svém způsobu psaní minimalista. V románu nenajdeme žádná příliš dlouhá souvětí ani málo používaná slova (s výjimkou některých zemědělských pojmů, které dnes již neznáme). To vše k vyvolání autentického pocitu z prostého venkova úzce spjatého s přírodou. Nicméně tvrdit, že Gionův román je realistický, by byl velký omyl. Regain je plný metafor a skrytých smyslů, můžeme dokonce tvrdit, že zvláštního mysticismu.
Za nejdůležitější považuji zmínit to, že tímto románem Giono boří představu o tom, že postavou románu může být jen člověk. Ač se to může zdát jako přehnané či absurdní tvrzení, v této knize je důležitou postavou vítr. Autor si zde se zmínkami o větru skutečně hraje tak šikovně, že jeho role v příběhu se stává skutečně fatální. Jarní vánek totiž vzbuzuje v Panturlovi touhu po ženě a Arsule přímo osahává a svádí, jak je to Gionem popsáno. Nebýt větru, Panturle a Arsule by spolu nezačali žít a Panturle spolu s Aubignanem by nebyli zachráněni. Kvůli této postavě personifikovaného větru je Regain označován za pantheistický román. Pantheismus (pan = vše + theos = bůh) je názor založený na přesvědčení, že všechno na zemi je božské povahy a Giono jím byl očividně fascinován. (V řecké mytologii existuje bůh přírody Pan, jehož jméno nacházíme i ve jméně hlavního hrdiny románu a s nímž spojené báje mají jisté společné faktory s Gionovým příběhem.) Giono sám napsal, že romány jsou příliš plné lidí a ignorují přírodní elementy jako plnohodnotné bytosti - podle něj má kopec i řeka svůj charakter a jedná se o velkou škodu, že jsou tolik opomíjeny. Přiznává nicméně, že román nemůže existovat bez člověka. Přesto v Regain předvádí ukázkové spojení člověka a přírody jako sobě rovných.
Chtěla bych se ještě pozastavit u názvu knihy. Slovo "regain" do češtiny nelze přeložit jednoslovným ekvivalentem. Předpona "re" znamená "zas" či "znovu" a podstatné jméno "gain" označuje výhru, výtěžek, zisk. Celé slovo odkazuje na pointu příběhu, a to obnovu života ve vesnici. Nejenže dříve krutá a nepřátelská příroda obživne a začne lidem dávat obilí, ale nový život se již vyvíjí uvnitř Arsule a Panturle tak znovu nachází své lidské já a hlavně své štěstí. Považuji tedy název knihy za velmi vhodně zvolený.
Tento román se mi líbil, přestože příběh je dost zidealizovaný a málo realistický, ačkoliv se tak netváří. Obdivuji Gionovu pečlivost a promyšlenost románu, který, ač na první pohled vypadá jako prostě lehce "hozený na papír", je složitou strukturou, ve které má všechno svůj význam. Kniha posouvá čtenářovo vnímání románové postavy jako takové, nutí ho k přemýšlení o tom, jak se člověk a příroda navzájem ovlivňují. Giono toto dílo zamýšlel pochopitelně mimo jiné jako apel na městský způsob života, hon za často nesmyslnými hodnotami a vzdalování se člověka od jeho kořenů. Díky tomuto všemu jsem ráda, že jsem pro sebe mohla Jeana Giona objevit.


O autorovi: Jean Giono (1895-1970) byl francouzský spisovatel a také scénárista, který ve své rodné zemi patří mezi nejznámější autory. Regain je součástí trilogie románů, vyšel v roce 1930. Novelu Muž, který sázel stromy (v originále L'Homme qui plantait des arbres) napsal v roce 1953. Jeho dílo je naprosto jedinečné, nelze jej zařadit do žádného literárního proudu.

Jean Giono
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama