Březen 2014

Angelica Garnett - Deceived with Kindness

3. března 2014 v 2:30 | Marie |  Jiní angloameričtí autoři
Podtitul těchto pamětí vcelku nedávno zesnulé britské malířky a spisovatelky zní "A Bloomsbury Childhood", tedy "Bloomsburyovské dětství". A je podtitulem trefným, neboť Angelica Garnett měla tu čest (či tu smůlu?) vyrůstat opravdu v centru dění, obklopena vlivnými umělci skupiny Bloomsbury Group, význačnými osobnostmi své doby. V této své knize se soustředí na období od svého narození do rané dospělosti.
Matkou Angeliky Garnett byla malířka Vanessa Bell, sestra Virginie Woolf, a jejím otcem Duncan Grant, profesí opět malíř, přestože se celé své dětství považovala za dceru kritika umění Clivea Bella. Tento fakt je vlastně ústředním motivem celé knihy, a odkazuje k němu i titul, Deceived with Kindness, Laskavě oklamána.
Proč laskavě? Protože všechny ty lži byly jen prostředkem, kterým se ji matka snažila chránit před ne příliš příjemnou skutečností, totiž tím, že Angelica není dcerou jejího manžela, že jejím otcem není otec jejích bratrů. A byla to také ochrana před společností, před tím, že by mohla Vanessu jakožto matku nemanželského dítěte odsoudit. Nezapomeňme, že se nacházíme ve vyšších britských společenských kruzích první poloviny 20. století.
Jenže Bloomsbury Group si žila vlastním bouřlivým životem, který se často vymykal dobovým konvencím. Vanessa Stephen se vdala za Clivea Bella a narodili se jim dva synové, Julian a Quentin. Nicméně Vanessa měla milostný poměr s Duncanem Grantem, který se sám o něco později zamiloval do Davida Garnetta, spisovatele a editora. A do tohoto zmatku přišla jednou o Vánocích na svět malá Angelica.
Své dětství trávila střídavě ve venkovském domě nesoucí jméno Charleston, kde byly její dny prozářené sluncem a plné her v přilehlé zahradě domu, ať už o samotě či s bratry, a v Londýně v domě na Gordon Square, kde se setkávala se spoustou dalších umělců i jiných osobností spojených s Bloombury Group. Takové prostředí ji pochopitelně ovlivnilo na celý život.
Ale ve vzpomínkách Angeliky Garnett na dětství figuruje i spousta dalších míst. Dům Bellových, jejích "oficiálních" prarodičů, jihofrancouzské město Cassis, kde se zrodilo její doživotní pevné pouto s Francií, internátní škola, kam ji matka v deseti letech poslala. Všem těmto místům jsou v tomto pořadí věnovány jednotlivé kapitoly. Následně se vrací k popisu života v Charlestonu, kde vlastně žila v nonkonformním rodiném modelu - s matkou i "oběma svými otci". Použití uvozovek zdůvodňuji jejím následujícím výrokem: "Vanessa se uspokojovala předstíráním, že mám dva otce. Ve skutečnosti jsem ale neměla žádného." Duncan byl totiž na roli otce příliš nezodpovědný; jako malá ho milovala a vzhlížela k němu, ale vztah mezi ní a tímto lehkomyslným bohémem nikdy nebyl vztahem rodičovským. Clive se sice jevil jako zodpovědnější a praktičtější, nicméně si byl při výchově Angeliky vžy vědom toho, že ve skutečnosti není jeho dcerou, a to se do jejich vztahu nutně promítlo. Jak se snažila ve svém životě nahradit chybějící postavu otce se blíže dozvídáme na konci knihy.
V následující kapitole vzpomíná na Woolfovy, svou tetu a strýce. Leonard se jí jevil jako přísný intelektuál, k Virginii měla blíž. Ta pro ni sice byla tak trochu onou "šílenou tetičkou", nicméně v sobě dokázala najít porozumění k jejímu vnímání světa. Virginia byla přesvědčena, že malá Angelica v sobě chová bohatý fantazijní svět, který ji fascinoval a do nějž se snažila všemi způsoby proniknout, stát se jeho součástí. Angelica se projevuje také jako bystrá pozorovatelka rozdílů a sesterského vztahu mezi Virginií a její matkou; Vanessa, spíš vážná a obávající se o Virginiino zdraví, a Virginia, někdy sice zcela vyčerpaná a nemohoucí, ale většinou velmi živá, až vášnivá, dožadující se neustálých projevů náklonnosti.
To už však přicházíme ke kapitole, která je poznamenána tragédií. Angeličin nejstarší bratr Julian umírá ve španělské občanské válce. Jindy živoucí Charleston zahaluje smutek, podobně jako předtím po smrti blízkého přítele, malíře Rogera Frye, nyní se ovšem jedná o ztrátu člověka opravdu z těch nejbližších. Naprosto zaskočená a na smrt dítěte nepřipravená Vanessa se uzavírá do sebe, Angelica trpí neschopností jí jakkoliv pomoci.
Ve svých čtyřiadvaceti letech se Angelice daří téměř nemožné, totiž šokovat své nejbližší, zvyklé takřka na vše. Po milostném poměru, trvajícím ještě za života jeho předešlé ženy, vstupuje do manželství s o více než čtvrt století starším Davidem Garnettem, přezdívaným Bunny. Ano, tím samým Davidem Garnettem, který býval milencem obou jejích rodičů. Jak v knize sama tvrdí, tento sňatek, ze kterého vzešly čtyři dcery, ale skončil rozvodem, byl jen její pokračující touhou po otcovské lásce. Vanessa a Duncan, pociťující rozhořčení nad sňatkem své dcery s někým o tolik starším a zároveň žárlivost vzhledem ke společné intimní minulosti, kterou s Bunnym prožili, ani nebyli pozváni na svatební obřad.
Memoár končí kapitolou nazvanou "Vanessina smrt". Vanessa Bell zemřela po dlouhé nemoci v době, kdy Angelica už sama byla matkou. Popisuje zde jakousi prázdnotu, kterou náhle v Charlestonu pociťovala, když Vanessa, která ho nějakým způsobem naplňovala, vtiskávala mu svou duši, zmizela. A zároveň se snaží nějak vyrovnat se životem své matky, s okolnostmi, za kterých ji přivedla na svět a se kterými se pak musela navždy potýkat. Vždyť Vanessa jí oznámila pravdu o jejím otci, až když jí bylo sedmnáct! (Přestože se nedá říct, že by touto zprávou byla nějak zaskočena - tak nějak to tušila už delší dobu.) Ale když se Angelica setkává s reakcemi Clivea a Duncana na Vanessinu smrt, uvědomuje si, jak důležitá pro ně tato žena byla, a kolik lásky k sobě vlastně chovali lidé, v jejichž obklopení vyrůstala. A přestože nesplňovali její ideály dokonalých rodičů, i ona sama byla jako dítě velmi milována.


O autorce: Angelica Garnett, rozená Bell, se narodila 25. 12. 1918 a zemřela 4. 5. 2012 ve věku devadesáti tří let. Její kniha Deceived with Kindness poprvé vyšla v roce 1984 a sklidila pozitivní ohlasy kritiků. Kromě ní je autorkou také dalšího memoáru, The Eternal Moment (1998), a autobiografické fikce The Unspoken Truth: A Quartet of Bloomsbury Stories (2010). Posledních třicet let svého života strávila v jižní Francii.