Julie Maroh - Le bleu est une couleur chaude

25. prosince 2013 v 21:04 | Marie |  Ostatní
Možná jste zaslechli o filmu La vie d'Adèle, posledním vítězi festivalu v Cannes, nejnovějším triumfu francouzské kinematografie, který, což je škoda, se nakonec nebude ucházet o Oscara (přestože by na něj měl větší nárok než film Renoir, který se nakonec Francie rozhodla vyslat). Francie o tomto filmu živě diskutuje, pričemž často sama opomíjí fakt, že byl natočen podle knižní předlohy, komiksu Julie Maroh, pod názvem Le bleu est une couleur chaude - z tohoto titulu potom vychází anglický název filmu, Blue Is the Warmest Colour.
Jak už to u kvalitních komiksů bývá, nečiní jim problém svou vizuální stránkou zaujmout a okamžitě čtenáře vtáhnout do děje. V tomto případě do příběhu mladé smutné ženy, která si čte deníky své zesnulé přítelkyně v domě jejích rodičů. Prostřednictvím těchto deníků je nám vlastně vyprávěn celý hlavní příběh, celý život dívky (a později rovněž mladé ženy) jménem Clémentine. Autorka používá barevná okna pro vyprávění současnosti, minulost značí výrazně redukovaná barevná škála, ve které je kromě šedých odstínů ponechána jen ona příznačná modrá barva.
Patnáctiletá Clémentine žijící ve francouzském Lille je holka jako všechny ostatní, zrovna nastoupila na gymnázium a snaží se co nejlépe zapadnout. Kamarádky ji dotlačí k tomu, aby začala chodit s o dva roky starším Thomasem. Clémentine po tomto vztahu sice nijak zvlášť netouží, ale smiřuje se s ním. Ve skutečnosti ovšem sní o dívce s modrými vlasy, kterou potkala na ulici a na kterou nikdy nedokázala zapomenout, přestože si jen vyměnily významné pohledy. Po několika měsících Thomase opouští a svěřuje se se svými tajnými touhami kamarádovi Valentinovi, který jí sám přiznává homosexuální orientaci. Po nějaké době se Valentin rozhodne představit Clém večernímu životu v místních gay klubech. Clémentine se v čistě mužské společnosti, kde je Valentin hvězdou, značně nudí, a tak se od něj odpojí a zamíří směrem k podniku slibujícímu naopak čistě ženskou společnost. Sama netuší, kde se v ní bere ta odvaha vůbec vejít. Posadí se k baru a nespatří nikoho jiného než dívku s modrými vlasy. Dají se do řeči, Clém se dozvídá, že se jmenuje Emma a studuje umění na vysoké škole. Moc dlouho si ale povídat nemohou, protože Emmu odvádí její očividně žárlivá přítelkyně.
Po pár dnech potká Clémentine překvapení - Emma na ni čeká před školou. Clémentininy spolužačky se diví, co tam takové "zjevení" dělá, a o to větší šok pro ně je, když Clém s Emmou odchází. Dívky spolu stráví odpoledne, potom si volají, znovu se sejdou... A po překonání Emminy počáteční zdrženlivosti spočívající v přesvědčení, že Clémentine po ní nemůže doopravdy toužit, se intimně sblíží. Překážkou v absolutním štěstí je jim však Emmina přítelkyně, se kterou se Emma podle svých slov nemůže rozejít, protože jsou spolu už spoustu let a hodně jí toho dluží. Dívky se tak dlouhou dobu schází jen tajně, nakonec se ale Emma se svou přítelkyní přeci jen rozejde.
Teď, když jsou Emma a Clémentine spolu "oficiálně", se Clém rozhodne představit svou lásku svým rodičům. Ovšem ne jako svou přítelkyni, protože její rodiče nejsou příliš tolerantní. Nicméně zvou Emmu jako kamarádku své dcery na večeři a na následovné přespání, při kterém se dívky poněkud hloupě a nešikovně prozradí a to je okamžik, kdy se Clémentinin život obrátí vzhůru nohama. Rodiče je obě vyhodí z domu. Clémentine je nucena dospět mnohem rychleji, než očekávala. Následující roky jejího života jsou v knize podány jen zkrácenou formou; pouze díky obrázkům se tedy dozvídáme, že Clém si nejdřív vydělává jako prodavačka, potom studuje na univerzitě a nakonec skončí jako učitelka angličtiny, to vše s Emmou stále po svém boku. Teď je jim kolem třicítky a jejich vztah je dlouhou dobu až utopicky ideální, Clém si jen všímá jejich rozdílného vnímání sexuality; zatímco pro Emmu je její sexualita i jakýsi politický status, který potřebuje sdílet se světem, pro Clémentine zůstává jednou z nejintimnějších věcí.
Toto šťastné období jejich vztahu končí Clémentininou nevěrou; o muži, se kterým Clémentine Emmu podvede, se ani moc nedozvídáme, je totiž pro čtenáře nedůležitý, stejně jako pro samotnou Clém, která svému naprosto citově nepodloženému činu nerozumí, pořád miluje Emmu a je rozhodnuta s ní zůstat. Impulzivní Emma ji však vyhodí z jejich společného bytu. Clémentine se přestěhuje na gauč ke svému stále nejlepšímu kamarádovi Valentinovi, utápí se v nekonečných depresích a vypěstuje si závislost na nejmenovaných lécích. Když to takhle trvá několik měsíců, Valentin to už nevydrží a volá Emmě, která souhlasí, že se s Clém znovu setká. Pro tu samotnou je to překvapení; Valentin ji odveze na pláž, kde na ni čeká Emma, a zase odjede. Ty dvě se stále nesmírně milují a rychle se usmíří. Všechno vypadá na happy end, ale čtenář už ví, jako to dopadne. Dlouhodobý stres, stav deprese a závislost na lécích vyvolává u Clémentine ještě toho dne na pláži kolaps. Lékaři diagnostikují vážnou srdeční chorobu v tak pokročilém stadiu, že už s ní nejde nic dělat. Clém je připoutána k lůžku, nemůže se pohybovat ani mluvit a její matka spolu s Emmou jen už ve své neustálé přítomnosti u její postele čekají na její poslední vydechnutí. Clémentine píše dopisy; jeden z nich je právě ten pro Emmu, ve kterém jí odkazuje své deníky. Příběh tedy končí smrtí; po noci strávené u Clémentininých rodičů čtením jejích deníků se Emma vydává přemýšlet na tu pláž, kde se k sobě vrátily a kde její milovaná zkolabovala. Zde autorka předkládá konec Clémentinina posledního dopisu Emmě, který by se dal zároveň označit za poselství knihy. Dovolím si citovat:
« Emma, tu m'avais demandé si je croyais que l'amour eternel existe. L'amour est quelque chose de trop abstrait et d'indiscernable. Il est dépendant de nous, perçu et vécu par nous. Si nous n'existions pas, il n'existerait pas. Et nous sommes tellement changeants. Alors l'amour ne peut que l'être aussi. L'amour s'enflamme, trépasse, se brise, se ranime... : nous ranime. L'amour n'est peut-être pas éternel mais nous, il nous rend éternels. Par-delà notre mort, l'amour que nous avons éveillé continue d'accomplir son chemin. »
Přeloženo:
"Emmo, kdysi ses mě ptala, jestli věřím, že existuje věčná láska. Láska je něco příliš abstraktního a nejasného. Závisí na nás, je vnímána a žita námi. Pokud bychom neexistovali, neexistovala by. A my jsme tolik proměnliví. Takže láska taková musí být také. Láska se rozžehává, uhasíná, chvilkově odeznívá, znovu se probouzí k životu...: nás znovu probouzí k životu. Láska možná není věčná, ale dělá nás věčnými. Láska, kterou jsme vzbudili, pokračuje po naší smrti v dovršení své cesty."
Kritici knize obvykle vyčítají jistou nerealističnost ve scéně, kde jsou dívky vyhnány z domu rodičů. Je pravda, že takhle by se asi téměř žádný myslící člověk v podobné situaci nechoval, nicméně pokud vezmeme v úvahu, že autorka knihu napsala v devatenácti letech, můžeme takové maličkosti odpustit.
Nyní malé srovnání s filmem. Film je knihou jen volně inspirovaný, a to ještě volněji, než jsem si původně představovala. Začátek je v podstatě stejný, potom se režisér rozhodl odstranit zápletku s Emminou původní přítelkyní, ochudil diváka i o dramatické vyhnání dívek z domu Clémentininých rodičů. Tedy vlastně Adèliných, hlavní hrdinka je totiž ve filmu přejmenována podle své představitelky. Příběh filmu je tak o něco prostší, to však alespoň částečně kompenzuje velmi zajímavá vizuální stránka a neotřelá kamera. Sama autorka komiksu ovšem s filmem vůbec spokojena není, a to především kvůli tolik diskutovaným milostným scénám, které označila za směšné. V tomto ohledu s ní musím souhlasit; tyto scény jsou natočeny trochu bez citu, přestože zrovna ony cit vyžadují nejvíc. Celkově ale film zanechává opravdu dobrý dojem, knižní předloha je ovšem jednoznačně lepší. Tak už to většinou bývá. Jen škoda, že film je o tolik slavnější.

Portrét Emmy z titulní strany knihy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kateřiina Kateřiina | E-mail | 10. května 2014 v 0:07 | Reagovat

Ahoj, prosím, jde někde komiks koupit v češtině? :) Děkuji :)

2 Marie Marie | E-mail | Web | 12. května 2014 v 15:50 | Reagovat

Ahoj, komiks bohužel ještě nebyl přeložen do češtiny.

3 Michal Michal | 28. května 2014 v 17:47 | Reagovat

Taky bych si rád komiks přečetl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama