John Steinbeck - O myších a lidech

6. dubna 2013 v 17:21 | Marie |  Jiní angloameričtí autoři
Překlad Vladimír Vendyš

Nemám ráda, když jsou mi knihy předkládány přímo pod nos. Vyžívám se totiž v procesu postupného objevování dobrých knih a taková dobrá kniha, to je svazek listů, po kterém delší dobu toužíte a nemůžete ho ihned mít, protože vás od něj třeba dělí život v zemi, kde není k sehnání, to, že si snad přesně nepamatujete název knihy či jméno autora, nebo že máte zrovna rozečtenou jinou knihu, po ní naplánovanou další a pak zase další, jejichž četbu nemůžete odložit. Když pak konečně tento svůj vysněný svazek čtu, mám z toho mnohem větší požitek, než kdyby to byla kniha, o které jsem nikdy předtím neslyšela nebo jsem prostě nikdy netoužila po tom si ji přečíst, ale která by se mi prostě dostala do ruky. Jen zřídka proto čtu knihy, které mi někdo dal darem dle výběru oné obdarovávající osoby, protože mi u nich zkrátka chybí ta přidaná hodnota. Stejný problém pak mám s knihami, které jsou povinnou školní četbou. Tady už ale číst musím. Můj počáteční přístup k takové knize je pak ale asi následovný: "Ahoj, tak tebe napsal někdo, o koho jsem se nikdy nezajímala, jsi o něčem, o co jsem se nikdy nezajímala a několik následujících týdnů strávíme v těsné blízkosti." Když se pak rozhodnu napsat anotaci takové knihy pro svůj blog, přístup i způsob zpracování je pochopitelně rovněž jiný než u knih, které čtu z vlastní vůle. Právě proto je tento článek obdařen tímto počátečním vysvětlením. Chystám se totiž rozebírat něco, o čem toho z důvodu určitého nezájmu nevím tolik jako o jiných knihách, neznám tolik souvislostí. Přesto bych jistě zajímavou a důležitou knihu O myších a lidech nerada zapomněla, proto píšu následující řádky.
Jen stručné připomenutí děje. Americký venkov, dva chlapíci, George a Lennie, kteří putují za prací od ranče k ranči. Nemají žádný skutečný domov ani rodiny, jen jeden druhého. Již po pár prvních odstavcích si všímáme jak zásadně rozdílní jsou. George je energický, chytrý, předvídavý, jeho parťák naopak duševně zaostalý, nemotorný, zapomnětlivý a naivní, se zvláštní úchylkou neustále hladit něco hebkého, ať už mrtvou myš, štěně či ženské vlasy. Ale není zlý; Lennie myslí jednoduše, ale dobře, snaží se být poslušný a nepřidělávat Georgovi starosti. Ač jsou příslušníky nižší pracující vrstvy a nemají žádné prostředky, neustále si malují sen o tom, že si koupí svůj vlastní malý statek, kde budou sami hospodařit a budou svými pány. Přicházejí na nový ranč, kde se seznamují s lidmi, kteří tam již pracují, a také se synem majitele ranče, rváčem Curleym a jeho ženou. Jeden z mužů má starého nemocného psa, který je už naprosto neužitečný, jen překáží a zapáchá, a tak ho jiný z mužů se svolením jeho majitele zastřelí. Majitel psa poté lituje, že psa nezastřelil sám. Dny na ranči plynou, chlapi pracují, baví se, Lennie dostane štěně, jeden z mužů se od George a Lennieho dozvídá o jejich snu a chce se k nim přidat. Lennie štěně hladí tak silně, že ho zabije (jako ostatně všechna malá zvířata, která se mu dostanou do ruky), je z toho smutný, povídá si s Curleyho ženou, která je frustrovaná svým životem. Když se Curleyho žena dozvídá o Lennieho zálibě v hlazení hebkých věcí, nechává ho, aby ji hladil po vlasech, Lennie na to pochopitelně přistoupí, ale neuvědomuje si vlastní sílu, žena se začne jeho pevnému stisku bránit a křičet, Lennie zpanikaří a zlomí jí vaz. Poté je v šoku, uteče na místo, kam mu George řekl, že má utéct, když něco provede. Chlapi objevují mrtvolu, okamžitě z vraždy usvědčí Lennieho, Curley chce smrt své ženy okamžitě pomstít jeho smrtí. Celá výprava ozbrojených mužů se vydává hledat Lennieho, George je schválně posílá na opačnou stranu, než kde se nachází místo, kam se Lennie schoval. Tam se vypraví s ukradenou zbraní sám, konejší Lennieho stále dokola omílanou říkankou o hospodářstvíčku a pak ho zastřelí ještě dřív, než by ho byl býval zastřelil Curley.
Knihu O myších a lidech tak vidím jako tři základní problematiky. První problematika je otázka opravdového přátelství. Byli George a Lennie opravdoví přátelé, bereme-li v potaz, že George dokázal Lennieho zastřelit? Je tato vražda s přátelstvím neslučitelná, nebo je naopak jeho důkazem? Mohou lidé, kteří jsou na tak rozdílných mentálních úrovních vůbec být opravdoví přátelé? Na tyto otázky je pochopitelně těžké, možná až nemožné odpovědět. Nevidíme Georgovi do hlavy, nevíme, co přesně se mu tam honí. Já bych například zastřelení Lennieho jako prokázání přátelské služby pochopila jen v případě, že by George zabil i sám sebe, protože by věděl, že s tíhou takového činu jako je vražda kamaráda nedokáže žít. Jenže to George neudělal, proto se spíš přikláním k názoru, že Lennieho jako svého opravdového přítele nechápal.
Další problematika je fenomén tak zvaného amerického snu. Dalo by se říct, že sen o vlastním statku drží George a Lennieho, později i jejich nového kamaráda, při životě. V těžkých podmínkách a ne příliš lichotivé životní situaci do tohoto snu nezávisle na sobě i spolu utíkají a čerpají z této idylické představy sílu žít neidylickou skutečnost. Je zajímavé pokládat si v průběhu čtení otázku, zda se jim tento sen splní nebo ne. Někdy totiž zní jen jako pouhá fantazie, ale jindy, kdy doslova počítají dolary a mají už vyhlédnutý konkrétní statek se jeho splnění tak nemožným nejeví. Nakonec nevíme, jak to s tímto snem dopadne, jestli si George s novým kamarádem koupí hospodářstvíčko bez Lennieho nebo jestli budou žít dál jako doposud. Přiklonila bych se spíš ke druhé variantě, protože z života vandrujícího chudáka se dá vymanit snad jen v pohádkách. Ani v Americe se neplní všechny sny.
Poslední problematika knihy se týká morálního rozdílu mezi člověkem a zvířetem. Zastřelení starého psa je zde totiž jednoznačně srovnáváno se zastřelením Lennieho. Majitel psa lituje, že své zvíře nezabil sám, snad proto se George rozhoduje zabít Lennieho vlastní rukou dřív, než to udělá někdo jiný. Člověk ale přece není zvíře, každá lidská bytost má přeci právo na život, ať udělá cokoliv. Na druhou stranu bezradná situace George, který se stará o nenapravitelného, je pochopitelná. Další otázka, na kterou snad nelze najít odpověď.
Na nejslavnějším díle Johna Steinbecka je nejvíc zarážející kontrast mezi prostotou děje a komplikovanými otázkami, který v nás tento děj vyvolává. Někdy je prostě nemožné říct, co je dobře a co špatně, a to je jedna z věcí, se kterými se musí člověk smířit, pokud chce na této zemi žít.

O autorovi: John Steinbeck (1902-1968) byl americký spisovatel, držitel Nobelovy ceny za literaturu, která mu byla udělena v roce 1962. Novela O myších a lidech (v originále Of Mice and Men) poprvé vyšla v roce 1937, jeho dalšími slavnými díly jsou například romány Hrozny hněvu, který mu vynesl Pulitzerovu cenu, a Na východ od ráje.

John Steinbeck
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama