Hledání ztraceného času I: Svět Swannových

27. ledna 2013 v 12:30 | Marie |  Marcel Proust
Překlad Prokop Voskovec

Někde jsem četla nebo zaslechla, že člověk dospívá do středních let, když si uvědomí, že Hledání ztraceného času si už nikdy nepřečte. Docela by mě zajímalo, kdy pak tedy dospívá do středních let člověk, který si Hledání ztraceného času přečte. Nebo ten, který si přečte nekompletní Hledání ztraceného času, tedy jen některý(é) z celkových sedmi dílů.
Sedm dílů, to je opravdu velkorysý rozsah a právě tato velkorysost je jeden z aspektů, které čtenáře od Hledání ztraceného času odrazují. Pustit se do sedmidílné románové řady je určitý závazek, dlouhá cesta, na kterou když se pustíte, tak žijete v nejistotě ohledně dovršení jejího cíle až do posledního slova posledního dílu.
Zároveň ale může být tento rozsah i věcí přitažlivou, ptáme se totiž: Co všechno nám chce autor vlastně sdělit, když k tomuto sdělení potřebuje více než tři tisíce stran? Jaká je taková myšlenka díla?
Svět Swannových je rozdělen na tři části. V první z nich, která se nazývá Combray, stejně jako francouzské městečko, ve kterém se odehrává, vypravěč detailně vzpomíná na své dětství. S rodiči tento chlapec bydlel část roku v Paříži a část právě v Combray. Popisuje tamější obyvatele, krajinu, vypráví příběhy, probírá se svými pocity z onoho místa. Za nějakou dobu čtení této první části jsem si všimla velice zvláštní věci, a to té, že vlastně vůbec neznáme jméno vypravěče, hlavního hrdiny. A do konce románu se ho nedozvíme.
Již zde, jako chlapec, se vypraveč setkává se Swannem, přítelem jeho dědečka. Čtenář se dozvídá, že se vypravěčův dědeček a Swann dříve navštěvovali častěji, ale už tomu tak není kvůli Swannově manželce, kterou vypravěčova rodina pohrdá. Setkává se také s dalšími přáteli rodiny, jako například s hudebním skladatelem Vinteuilem, který v průběhu hrdinova dospívání zemře.
Část Combray také dává název celé knize. Vypravěčova rodina (nebo i on sám, když je starší) se za dlouhých letních odpolední pravidelně vydává na procházky, a to buď směrem ke Guermantovým (tj. k sídlu místní šlechtické rodiny), když je hezky, nebo směrem ke Swannovým (tj. ke Swannově domu), když je počasí nejisté. Směrem ke Swannovým je francouzsky du côté de chez Swann, což je i originální název románu. Českým překladem názvu knihy tato souvislost bohužel zaniká. Tyto procházky jsou pro hlavního hrdinu zásadní, neboť se během nich setkává se svou první láskou Gilberte, Swannovou dcerou. Krom toho se omylem stává svědkem rozhovoru Vinteuilovy dcery a její přítelkyně po smrti svého otce, ze kterého vyjde najevo, že Vinteuilova dcera je šťastná, že její otec zemřel.
Při čtení Combray se čtenář musí obrnit trpělivostí, neboť je to poměrně dlouhý text náročný na soustředění. Asi bych doporučila ho číst tak, jako někteří doporučují číst Virginii Woolf (vždyť jsou oba modernisté a experimentátoři) - nechat kolem sebe prostě dílo nějak sklouznout, neuvažovat o něm příliš racionálně.
Druhá část románu, Swannova láska, je označována za román sama o sobě, dokonce byla i samostatně vydána. Tady už čtení není tak obtížné, protože Swannova láska je mnohem dějovější. Vypravěč zůstává stejný, ale hlavní hrdina se mění - jak už napovídá název, stává se jím Swann, již zmíněný přítel vypravěčova dědečka. Mění se také doba, ve které se příběh odehrává - zde se přesouváme několik let před narození vypravěče.
Aristokrat Swann se během společenských setkání a večírků seznamuje s okouzlující dívkou lehčích mravů, Odette de Crécy, a zamiluje se do ní. Pravidelně se pak setkávají u snobských manželů Verdurinových, kde na pozadí Swannovy vzrůstající lásky hrává (zpočátku náhodou, pak na jeho přání) sonáta z pera skladatele Vinteuile, jejíž krása se pak stává jakýmsi symbolem této lásky. Z Odette a Swanna se stávají milenci a nedlouho poté začne Swann trpět chorobnou žárlivostí, která vede až k pronásledování a podvodným manýrům. Swann zažívá příšerné pocity beznaděje, když touží po tom, aby po něm Odette toužila tak jako on po ní, po něm a po nikom jiném, aby pro ni byl vším, stejně jako ona pro něho. Zdá se jasné, že po přelétavé Odette je nemožné něco takového žádat. Tato Swannova láska je zcela iracionální, neboť rozumově není nic, co by se Swannovi na Odette vyloženě líbilo - Odette rozhodně není inteligentní nebo alespoň vtipná, nemá dobrý vkus; když se Swann zamyslí, tak vlastně není ani hezká. Přesto však dlouho ve Swannovi převahuje srdce nad rozumem, poměrně dlouho se souží.
Po nějaké době se mu přece jen podaří se od Odette citově odpoutat a v té chvíli, kdy vše vidí tak jasně, se diví tomu, jak trápením se s touto ženou mohl ztratit tolik času. (název série!)
Třetí nejkratší část knihy nese název Jména míst: Jméno. Zde se hlavním hrdinou opět stává vypravěč a znovu se příběh odehrává v jeho dětství/dospívání, ale v části roku, kdy žil s rodinou v Paříži. Zde každý den chodil se služebnou Františkou do parku, kde si hrál se svými vrstevníky, mezi nimiž byla i Gilberte, již zmíněná Swannova dcera. Právě ona se postupně stává důvodem, proč vypravěč touží do parku chodit, a to v jakémkoliv počasí. Gilberte je mezi dětmi velmi oblíbená a je jasné, že hlavní hrdina je pro ni jen jedním z mnoha, čímž chlapec trpí, ale o to vzácnějšími se pro něj stávají momenty, kdy pro něj Gilberte udělá něco jedinečného (třeba mu koupí skleněnou kuličku). Zároveň se chlapec setkává s jejími rodiči, ve společnosti velmi váženými. Hodně se mluví hlavně o její matce, která si, ač pocházejíc z nižších kruhů, získala váženost právě sňatkem se Swannem. Samozřejmě je to Odette, starší a usedlejší, ale přece jenom ona, pořád se svým kouzlem a šarmem.
Román tak končí tak, jak začal - vypravěčovým nostalgickým vzpomínáním na tuto dobu; na svou první lásku a všechno, co pro něj znamenaly nezapomenutelné chvíle strávené s ní i ty bez ní, kdy toužil, aby s ní byl; rozebírá tyto momenty štěstí i smutku do nejmenších detailů; na místa, barvy, stíny, zvuky, vůně; všechny tyto jedinečné a neobnovitelné součásti, které pro něj znamenala Gilberte.
Po přečtení Světa Swannových mi v hlavě vyvstala spousta otázek: Proč Proust udržuje vypravěče v anonymitě? Jak si mohl Swann Odette vzít, když po pominutí své lásky došel k názoru, že s ní ztrácel čas? Proč je tento příběh pro vypravěče tak důležitý? Kde vůbec vzal informace k tomu, aby ho mohl vyprávět? Jakým člověkem je vypravěč v dospělosti, když během ní tak intenzivně vzpomíná na své dětství a dospívání? Na tyto otázky bych ráda znala odpověď, a tak můj další plán je Hledání ztraceného času II: Ve stínu kvetoucích dívek.

O autorovi: Marcel Proust (1871-1922) byl francouzský spisovatel. Hledání ztraceného času (v originále A la recherche du temps perdu) je jeho celoživotní dílo, které vycházelo v letech 1913-1927. V roce 1919 dostal za druhý díl této série Goncourtovu cenu.
Vesnice Illiers, která se stala inspirací pro románové Combray, se na počest Marcela Prousta na Combray přejmenovala.

Marcel Proust
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | 3. března 2013 v 23:52 | Reagovat

Svět Swannových jsem četla:) Ráda bych dala i další díly, ale bohužel málo času.

2 Kristinka55 Kristinka55 | 4. května 2013 v 22:29 | Reagovat

Děkuji za tento článek, je pro mě docela inspirující a nutí mě číst dál, přestože mě samotnou to zatím moc nebaví. :)

3 Marie Marie | Web | 5. května 2013 v 13:09 | Reagovat

To jsem ráda. Někdy je potřeba velkého úsilí k objevení krásy uměleckého díla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama