James Joyce - Portrét umělce v jinošských letech

20. října 2012 v 16:32 | Marie |  Jiní angloameričtí autoři
Překlad Aloys Skoumal

Portrét umělce v jinošských letech (A Portrait of the Artist as a Young Man, 1916) je román irského spisovatele Jamese Joyce, který se vyšplhal na třetí příčku žebříčku nejvýznamnějších anglicky psaných románů dvacáteho století, který sestavilo vydavatelství Modern Library. Předběhl ho jen Velký Gatsby na druhém místě a překvapivě Odysseus na místě vítězném. Už jen to, že na prvních třech pozicích této prestižní ankety se vyskytují hned dvě Joycova díla, dokládá, kolik uznání se tomuto autorovi dostává. V dnešní vzdělané společnosti nenajdete člověka, kterému by jeho jméno nic neříkalo. Odysseus se zařazuje do povinné četby na středních školách snad ve všech vyspělých zemích, Joyce se považuje za nejvlivnějšího autora moderní literatury, na mnoha místech světa se jako oslava jeho děl pravidelně koná tzv. Bloomsday. Abych našla odpověď na otázku, proč tomu tak je, přečetla jsem si tento jeho předodysseovský román.
V knize vypráví z velké části autobiografický příběh chlapce a později mladého muže Štěpána Dedala. Štěpán pochází z početné irské katolické rodiny, od poměrně útlého věku se vzdělává na jezuitské koleji. Zpočátku sledujeme jeho pocity strachu a osamění, když se jako malý chlapec ocitá na internátu, jeho dětské představy a trápení. Chlapci jsou na škole vychováváni velmi přísně, mezi nimi a jejich učiteli a prefekty je převážně dusno, konflikty mají i chlapci mezi sebou. Drsná výchova k víře v Boha a správnému dodržování pravidel se neobejde ani bez ponižujících tělesných trestů. Štěpán se často cítí ukřivděn a nemůže se dovolat spravedlnosti.
Jako dospívající hoch snadno podlehne tělesným pokušením a stane se pravidelným návštěvníkem nevěstinců. Brzy se pak ozve jeho špatné svědomí a prožívá velmi těžké časy, když jim na škole přednášejí o pekelných hrůzách, protože věří, že za své hříchy opravdu bude v pekle mučen. Ví, že by se měl vyzpovídat, ale jeho strach mu nedovoluje tak učinit ve školní kapli. Po dlouhém soužení se nakonec vyzpovídá úplně neznámému knězi v úplně neznámém kostele. Zažívá úžasný pocit úlevy a rozhodne se konat boží vůli - chová se až přehnaně vzorně, neustále se modlí, způsobuje si muka, protože si myslí, že utrpením dosáhne nebe. Nevěstinec už nikdy nenavštíví. Jeho vzornost zaznamenají i kněží, kteří na koleji vyučují, a jeden se ho dokonce zeptá, zda by se také nechtěl stát knězem. Štěpán o tom vážně uvažuje, ale nakonec odmítá. V té době už tuší, že se stane umělcem.
Až jako mladému muži se mu daří najít jakousi rovnováhu mezi vírou v Boha a svým chtíčem. Píše básně, vede vášnivé umělecké a filosofické diskuze se svými přáteli i nepřáteli, obzvláště se svým přítelem Cranlym. Jemu Štěpán dokáže například definovat umění nebo krásu. Tato závěrečná část knihy se liší tím, že je psaná v dialozích, které většina knihy zcela postrádá. Úplný závěr je dokonce napsán v ich-formě jako deníkové zápisky.
Vzhledem k tomu, že se Joyce často řadí do jedné kategorie s Virginií Woolf, se mi jeho dílo zdá málo experimentální, čekala jsem víc překvapující formu. Říká se, že rovněž používá metodu proudu vědomí, s čímž si také dovolím tak trochu nesouhlasit. Je sice pravda, že příběh románu přirozeně plyne, ale metodu proudu vědomí si představuju trochu jinak; v Portrétu postrádám trochu abstraktnosti, nevědomých myšlenkových pochodů; styl, kterým je kniha napsaná, považuju za klasický. Nicméně myšlenka románu - dospívání, hledání sebe sama - není tak špatná. Proč ne. Ale aby to bylo třetí největší anglicky psané dílo minulého století?
Podle mého názoru jediné, co má Joyce s Woolf společného, jsou roky narození a úmrtí. Což je docela zajímavá náhodná okolnost. Oba se narodili roku 1882, čili letos od jejich narození uplynulo sto třicet let. K této příležitosti se konají různé joycovské akce, dokonce i tady u nás znovu vycházejí překlady jeho románů. A že slaví své sto třicáté narozeniny i Virginia Woolf? A kdo to, proboha, je?
Nicméně tenhle článek není o jedné poněkud opomíjené spisovatelce, nýbrž o Portrétu umělce v jinošských letech, tak chci ještě dodat, že přes všechnu nespravedlnost, kterou v postavě Jamese Joyce vidím, nepíše tak špatně. Zajímalo by mě, v čem je jeho vrcholné dílo Odysseus tak úžasné, takže se může stát, že si časem přečtu i to. A uvidíme, třeba svůj názor na něj změním.
A na závěr ještě pár vtipných názvů děl autorů, kteří si s Portrétem pohráli. Z originálního A Portrait of an Artist as a Young Man díky nim vzniklo Portrait of the Artist as a Young Dog, Portrait of an Artist as an Old Man, Portrait of the Artist as a Young Girl, Portrait of the Artist as a Fucking Asshole a další perly.

O autorovi: James Joyce (1882-1941) byl irský romanopisec a básník. Jeho nejznámějšími díly jsou, vyjma Portrétu, Odysseus (Ulysses, 1922) a Dubliňané (Dubliners, 1914). Vyrostl v Dublinu, svůj dospělý život ale strávil v Terstu, Paříži a Curychu.

James Joyce
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stewartjic Stewartjic | E-mail | Web | 25. února 2017 v 1:17 | Reagovat

wh0cd174087 <a href=http://cheapviagra2017.com/>viagra pills</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama