Suzana Tratnik - Jmenuju se Damián

10. července 2012 v 23:52 | Marie |  Ostatní
Nejdřív chci upozornit, že kniha, kterou se chystám rozebírat, je natolik skvělá a obsahuje tak úžasný moment překvapení, že každý, kdo jen trochu přemýšlí o tom, že si ji přečte, by se právě teď měl ve čtení tohoto článku zarazit a nejdřív román sám (sama) přelouskat, aby to zažil/a na vlastní kůži a o ten skvělý zážitek se nepřipravil/a přečtením tohoto téměr všeprozrazujícího článku.

Překlad Alena Šamonilová

Jmenuju se Damián je svým jazykem, námětem a formou vyprávění velmi originální román slovinské spisovatelky Suzany Tratnik. Svůj příběh zde vypráví devatenáctiletý problémový puberťák Damián žijící ve slovinském městě Mosty. Rodiče ho poté, co neúspěchem skončily jeho návštěvy u psychologa, poslali na skupinu svépomoci. Damián o nic takového sice vůbec nestojí, ale na skupinu pravidelně dochází, aby měl doma pokoj. A co je vlastně Damiánův problém? Celá recese začíná tím, že si změní jméno, právě na Damiána, s čímž se jeho rodiče nechtějí smířit. Pravidelně se účastní divokých večírků, především ve své oblíbené hospodě U Mravence, kde se se svým nejlepším kamarádem Rokym a dalšími opíjí, pere a občas i podřezává žíly. Při výchovných pokusech svých rodičů je pak agresivní a často v jejich panelákovém bytě rozbíjí vše, co mu přijde pod ruku. Školu nedokončil, do práce chodí jenom když se mu chce, což pochopitelně moc často není. Na večírcích se seznamuje se spoustou dívek, z nichž se žádnou nevydrží déle než jednu noc, dokud nepotká Nelu. Právě díky Nele poznáváme i Damiánovy světlé stránky, když se dokáže chovat něžně a láskyplně, ale vztah nakonec skončí, protože jsou každný na jiné vlně - Nela je vysokoškolská studentka, lesba, která se zajímá o politiku a práva menšin, od čehož se Damián distancuje a nesnáší její inteligentní kamarádky; zároveň Damiánovi vadí, že ho Nela vnímá spíš jako svou přítelkyni než přítele, a kvůli tomu je nucen pochybovat o svém mužství. Damián je totiž biologicky žena, což se v knize dozvídáme až v průběhu a spíš ke konci vyprávění formou nenápadných zmínek. Já osobně jsem na sebe byla docela naštvaná, když mi to došlo až poté, co Damián ležel v nemocnici se zánětem vaječníků. Kvůli této své odlišnosti se i na svých oblíbených večírcích, na kterých bývá hvězdou, setkává s jistou netolerancí, nechápavostí a posměchem ze strany svých kamarádů, jak se dozvídáme na konci jeho vyprávění. I to je částečným vysvětlením jeho problémového chování. S Damiánem se loučíme v okamžiku, kdy schůzky skupiny svépomoci končí a on je rozhodnut se do skupiny znovu zapsat a začít své vyprávění znovu od začátku.
Ještě bych poznamenala, že velmi silně působí pasáže, kde popisuje, že nemůže být s Nelou ani bez Nely - když je s ní, nejradši by utekl do hospody, když se opíjí s kamarády, myšlenkami je u Nely. Díky těmto myšlenkovým pochodům a pocitu neustálé nespokojenosti a osamění se autorce podařilo postavu Damiána nesmírně realisticky vykreslit.
Jmenuju se Damián je román o těžkém dospívání, o hledání sebe sama a své identity. Zároveň je to odraz toho, jak společnost (tj. Damiánova rodina a vrstevníci) přistupuje k lidem, kteří nejsou součástí šedé masy a složitosti vztahů, které dospívající člověk navazuje a prožívá.

O autorce: Suzana Tratnik se narodila roku 1963 v Murské Sobotě. Je spisovatelka, socioložka, překladatelka angloamerické literatury, publicistka, esejistka a aktivistka LGBTQ hnutí. Román Jmenuju se Damián (Ime mi je Damjan) vyšel v originále roku 2001, český překlad vydalo nakladatelství One Woman Press v roce 2005. V roce 2000 byla Suzana Tratnik také členkou poroty Teddy na filmovém festivalu Berlinale.

Suzana Tratnik
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama