Mezi akty

22. června 2012 v 16:02 | Marie |  Virginia Woolf
Překlad Hana Skoumalová

Místo a doba děje: Anglický venkov, krátce před začátkem druhé světové války

Základní dějová osnova: Na zahradě sídla rodiny Oliverových se pořádá tradiční amatérské divadelní představení, které sama napsala a s vesničany nastudovala bývalá herečka La Trobová. Den, kdy se představení odehrává, sledujeme především z pohledu obyvatel Pointz Hallu, tedy sídla rodiny Oliverových; to je pan Oliver, jeho sestra Lucy Swithinová, jeho syn Giles a snacha Isa. K Oliverovým přijíždí nezvaná návštěva, paní Manresová a William Dodge. Doufají, že bude hezké počasí a že se představení vydaří. Vesničané se schází na zahradě. Začíná hra - průřez anglickými dějinami. Lidé se baví, nudí, veselí, občerstvují, konverzují a vše hlasitě komentují. Nakonec jsou šokováni, když v posledním dějství, nazvaném Přítomnost, přicházejí herci na jeviště se zrcadly, ve kterých diváci spatřují sami sebe. Po skončení představení má proslov místní farář; očekává se, že vystoupí autorka La Trobová, ta se však schovává v křoví. Nakonec, když jsou všichni lidé pryč, ze svého úkrytu vylézá a jde se opít do hospody. Isa vede po celý den bohaté vnitřní monology ohledně lásky a nenávisti, které chová k Gilesovi. Kniha končí velkými emocemi jak u Isy, tak u La Trobové, vše se ale odehrává pod slupkou tichého a klidného večera.

Hlavní postavy, jejich charakteristika: Isa Oliverová pociťuje, že ztrácí zájem o svého muže; je zamilovaná do místního farmáře Ruperta Hainese. Je velmi introvertní, uzavírá se před světem. Má slabost pro poezii, dokonce píše vlastní básně, a to do sešitu vedeného jako účty, aby na to Giles nepřišel.
Lucy Swithinová se ze všech obyvatel Pointz Hallu nejvíc zapojuje do organizace představení. Dá se říct, že je opakem Isy - upovídaná extrovertka, přezdívaná "cácorka". S radostí provází Williama Dodge po domě a vypráví mu o tom, jak tam jejich rodina po sto dvacet let žila.
Giles Oliver dojíždí za svou nudnou prací do města, je neklidný a frustrovaný. Nedokáže patřičně docenit štěstí, které má ve své ženě a dětech.
Bartholomew Oliver tráví své dny jako typický starý muž čtením novin a umravňováním svého psa. Je naštvaný na svého vnoučka, když ho chce pobavit žertíkem, ale ten se lekne a rozpláče. Líbí se mu, když s ním paní Manresová flirtuje.
Paní Manresová je poněkud výstřední dáma, přehnaně pečující o svůj vzhled. Otevřeně provokuje a flirtuje s Gilesem a jeho otcem. Ve finální části představení, kdy se publikum spatřuje v zrcadlech, se jako jedna z mála chová naprosto přirozeně, což dokazuje její velké sebevědomí.
Slečna La Trobová neměla v životě moc štěstí, nevyšla jí jak vlastní herecká kariéra, tak soužití s jinou herečkou, se kterou se pohádala a rozešla, od té doby má sklony k alkoholismu. Ve vesnici jako nezávislá žena - a spisovatelka k tomu - působí dost výstředně, což ještě utvrzuje její ne úplně jemné a ženské chování. Je schopná organizátorka, přezdívají jí "šéfka" nebo "slečna Tentononc". Cítí se být "otrokem svých diváků", jak si na konci knihy poznamenává.

Autorčin záměr, hlavní myšlenka díla: Pro díla Virginie Woolf je samozřejmě typická její fascinace časem, která se jako důležitý faktor projevuje i zde. Vidíme dvě navzájem kontrastující časové roviny, a to ten jeden pouhý den, kdy se odehrává představení a sledujeme pocity a nálady postav (podobně jako v Paní Dallowayové) a plynutí času v divadelní hře, kde až komicky rychle uhání jednotlivými historickými obdobími. Při závěrečné scéně sledujeme Isu, která pozoruje noc, a je to ta stejná noc, jako před sto lety, jako v pravěku; čas tedy nehraje žádnou roli, sama autorka se mu tímto závěrem vysmívá. Díky scéně se zrcadly je novela také o tom, jaký vztah mají lidé sami k sobě, protože právě tady se projevuje opravdová povaha jednotlivých postav; někteří se odvrací, někteří náhle změní své chování a jiní se zase chovají nejpřirozeněji, jak jen dovedou. Mezi akty je v neposlední řadě o údělu umělců, především tedy spisovatelů, což je pro autorku jakási sebereflexe a úvaha o smyslu vlastního života.


Umělecké a kompoziční prostředky: Kniha je napsána spisovným jazykem, v er-formě, metodou proudu vědomí. Vyskytují se zde celé pasáže divadelní hry, která se v ní odehrává, a některé postavy (hlavně Isa) samy od sebe uvažují a mluví veršovaně, část knihy je proto ve verších. Novela je jeden souvislý text, nedělí se na části ani kapitoly.

Jeviště bylo prázdné. Slečna La Trobová se opřela o strom zcela zdrcená. Síly ji opustily. Na čele jí vyrazil pot. Je po iluzi. "To je smrt," zašeptala, "smrt."
A najednou, když iluze pominula, vpadly do toho svou notou krávy. Jedna přišla o telátko. V pravý okamžik zdvihla mohutnou hlavu s náměsíčnýma očima a zabučela. Zaklonily se všechny mohutné hlavy s náměsíčnýma očima. A jedna kráva po druhé stejně toužebně zabučela. Celý svět překypoval němým toužením. Dávný hlas mocně zalehl k sluchu přítomnosti. Chytlo to celé stádo. Mrskaly ocasem, ztvrdlým jako pohrabáč, pohazovaly hlavou, vyrážely vpřed a bučely celé divé, jako by je do slabin zasáhl šípem Eros. Krávy zahladily mezeru; překlenuly vzdálenost; vyplnily prázdnotu a udržely vzrušení.

Zušlechtěni zapadajícím sluncem oba usedli. Oba se předtím převlékli. Giles měl tmavé sako a bílou vázanku, předepsanou u svobodných povolání, k tomu patří - Isa mu koukla na nohy - lakýrky. "Náš představitel, náš mluvčí," ušklíbla se. Ale je opravdu náramně hezký. "Otec mých dětí, miluju ho a nenávidím." Láska a nenávist - jak ji rvou ve dví. Je věru na čase, aby někdo vymyslel novou zápletku, nebo aby autorka vyšla ze křoví…
(citace z knihy)

Vlastní názor: V každém díle Virginie Woolf se snažím v jednotlivých postavách hledat ji samotnou a myslím si, že tady jsem ji nejvíc našla rozpolcenou do charakterů Isy a La Trobové. Isa je tichá, nenápadná, romantická duše, která se nedokáže vymanit z role, ve které musí žít. Slečna La Trobová je zase, podle mě, nedostatečně doceněná umělkyně, protože závěr představení se zrcadly mě úplně nadchnul, myslím si, že se tím La Trobová vymanila z role škrábající vesnické smolařky. Obě jsou nešťastné; do novely se tak promítá i to, že autorka krátce po jejím dokončení spáchala sebevraždu.

O autorce: Virginia Woolf se narodila 25. 1. 1882, žila v Londýně a později v Richmondu. Většinu života trpěla maniodepresí a několikrát se nervově zhroutila. Jejím nejznámějším dílem je Paní Dallowayová z roku 1925, která inspirovala světoznámý román a stejnojmenný film Hodiny. Novela Mezi akty (v originále To the Lighthouse) byla poprvé publikována Leonardem Woolfem, jejím manželem, krátce poté, co 28. 3. 1941 spáchala sebevraždu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama