Květen 2012

Milan Kundera - Žert

18. května 2012 v 18:50 | Marie |  Ostatní
Místo a doba děje: Komunistické Československo, převážně Slovácko, Praha, Ostrava

Námět, dějová osnova: Vysokoškolský student Ludvík Jahn, nadějný komunista, je platonicky zamilován do studentky Markéty. Markéta, mnohem zapálenější komunistka než Ludvík, odjede na stranické školení, kam jí Ludvík pošle žertovnou pohlednici. Kvůli této pohlednici je následně svými dosavadními přáteli, jako například Pavlem Zemánkem, vyloučen ze strany i ze školy a poslán do Ostravy k černým vojákům na těžbu uhlí. Ludvík se tak náhle ocitá mezi lidmi, kteří jsou označováni jako straničtí nepřátelé, přestože on sám se stále považuje za komunistu a pokládá to za křivdu. Se svým údělem se těžko vyrovnává. V Ostravě se seznamuje s mladou ženou Lucií, se kterou se sblíží, ale ve zlém se s ní rozejde, když Lucie odmítá sblížení i intimní. Ludvík toho později lituje a snaží se ji najít, dozví se však jen to, že Lucie Ostravu opustila.
Poté, co je z dolů propuštěn, se Ludvík rozhodne pomstít se Pavlu Zemánkovi tak, že svede jeho manželku Helenu. Přijíždí proto do svého rodného města na jižní Moravě, kde mu pro tento účel starý známý Kostka půjčí svůj byt. Helena se do Ludvíka zamiluje a je rozhodnuta s ním strávit zbytek života. Ludvík je rozhořčen, když mu sdělí, že s manželem už dávno jako manželé nežijí a že Zemánek má novou partnerku. Poté se od Kostky dozvídá, jak to bylo s Lucií - že intimní sblížení s ním odmítala kvůli traumatu z dětství, kdy byla opakovaně znásilňována skupinou chlapců. Kostka jí pomohl se z traumatu dostat a sám s ní krátkodobý vztah navázal.
Ludvík ve svém rodném městě potkává Jaroslava, svého přítele z dob, kdy spolu hráli v lidové kapele. Jaroslavův příběh se v knize s tím Ludvíkovým prolíná. Jaroslav je hudební vědec, který se specializuje především na moravskou lidovou hudbu a tradice. V městě, kde žije, se pravidelně koná Jízda králů, kterou považuje za vrchol lidového umění od doby, co se sám jako patnáctiletý králem stal. Letos má roli krále zastoupit jeho syn Vladimír, na což je Jaroslav ohromně hrdý. V den jízdy králů mu však dochází, že za krále je převlečen jiný chlapec, a jeho manželka, se kterou se zle pohádá, mu potvrzuje, že Vladimír o Jízdu králů nemá zájem a místo toho odjel s kamarádem na motocyklové závody, což Jaroslava hluboce raní.
V den Jízdy králů Ludvíkovi ujede autobus do Prahy, a tak je nucen ve svém rodném městě zůstat déle, než plánoval, a nedaří se mu rychle Heleně utéct. Ještě hůř - potkává se s Pavlem Zemánkem a jeho partnerkou; Helena svému muži o svém vztahu s Ludvíkem řekla a Zemánkovi to vůbec nevadí, což je pro Ludvíka opravdu zdrcující. Ví, že se musí co nejdřív s Helenou rozejít. Když tak učiní, Helena se zhroutí a rozhodne se spáchat sebevraždu, což se jí nepovede. Ludvík pak na své procházce po polích nachází Jaroslava zdrceného ze zrady svého syna a ženy a žádá ho, jestli by si večer nemohl s jeho lidovou kapelou zahrát tak jako za starých časů. Ludvík po dlouhé době opět cítí sounáležitost se svým rodným krajem a jeho hudbou, dokonce se snad rozhodne, že zůstane. Jaroslava během hraní postihne infarkt.

Hlavní postavy, jejich charakteristika: Ludvík Jahn: Cítí se být nesmírně ukřivděn celým tím paradoxem, že mu byl vlastní život ukraden pouhopouhým žertem. Ztratil rodinu, ztratil přátele; jediné, co mu zbylo, je jeho nenávist k těm, co to celé zapříčinili. Jak říká na konci románu Kostka, Ludvík Jahn žije ve světě, kde nikomu nemůže být odpuštěno, tudíž v pekle. V závěru se ale přesto možná trochu změní, to už však autor ponechává víceméně bez komentáře…
Lucie: Jemná a citlivá dívka milující květiny, která se zpočátku cítí být vinna za něco, co vůbec neudělala. Z Ostravy odešla poté, co byla přistižena při krádeži květin na hřbitově, a nějaký čas žila v západočeských lesích. Svým způsobem je její osud podobný Ludvíkovu v tom, že byli neprávem odsouzeni, protože Lucie byla vyhoštěna svou rodinou a přáteli poté, co vyšel najevo případ znásilňování, přestože byla oběť.
Jaroslav: I když v menší míře, je tato dobrá duše a vášnivý hudebník také ukřivděn, a to svými nejbližšími. Jaroslav je k Jízdě králů příliš citově upnutý a nedokáže respektovat, že zájem jeho syna je někde jinde. Část chyby zde nesou oba - otec i syn.
Helena Zemánková: Rozhlasová reportérka, tělnatá žena, která se velmi rychle dokáže k Ludvíkovi upnout. Je důvěřivá, milostiplná, ale v knize je zároveň líčená jako hloupá a velmi povrchní.
Pavel Zemánek: Ludvík je šokován, když se k němu Zemánek jakožto úhlavní nepřítel najednou chová tak přátelsky. Zemánek se vyjadřuje jako osvícený člověk, sám přiznává, že prodělal, zejména díky mladší partnerce, přeměnu. Ludvík očekává, že mu Zemánek nabídne smír, nic takového se však pro Ludvíka naštěstí (uvědomuje si, že Zemánka jako svého nepřítele potřebuje) neděje.
Kostka: Silně duchovně založený člověk, který za své životní poslání pokládá především pomáhat lidem. Když Ludvíkovi mluví do duše, Ludvík přiznává, že ho bere jen zpola vážně.
Markéta: Dívka, která všechno bere příliš vážně a nedokáže si z ničeho udělat legraci, je proto Ludvíkovou žertovnou pohlednicí velmi vyděšena.

Autorův záměr (hlavní myšlenka díla): Autor ve svém románu ukazuje, jak se souhrou nešťastných náhod může člověku úplně od základů zhroutit život, a že se tak poměrně často dělo právě v dobách minulého režimu. Žert je výkřik nesvobody a nespravedlnosti vůči člověku. Tím, kolik různorodých osobností, názorů, osudů a situací ukazuje, se nestává jen románem sociálním a politickým, nýbrž i románem filosofickým.

Umělecké a kompoziční prostředky: Román je vyprávěn retrospektivně, neboť na počátku Ludvík vypráví, jak se po letech vrací do svého rodného města za účelem pomsty, a pak až se čtenář dozvídá, co se vlastně stalo. Kniha je psaná spisovným jazykem, střídá se v ní vyprávění několika hlavními postavami, a to Ludvíkem, Jaroslavem a Helenou. Dělí se do sedmi kapitol, z nich se každá skládá z několika nestejně dlouhých částí.

Vlastní názor: Žert je určitě čtivě napsaná kniha, jejíž čtení ode mě vyžadovalo méně pozornosti než knihy mých preferovaných autorů, což jistě není minus, protože závažné sdělení se nejlépe podává lehce srozumitelnou formou. Poukazuje na to, jaký vliv má společnost na jedince, který v ní žije, a znovu připomíná, z kolika lidí se kvůli totalitě staly lidské trosky, které leckdy skončily hůř než fiktivní Ludvík Jahn. Žert mě přiměl k tomu, abych poděkovala Bohu, že ona hrůzná doba nespravedlnosti už skončila. Ještě musím poznamenat, že mi v knize chyběla silná ženská postava, která by nebyla charakterizována jen pohledem mužů.

O autorovi: Milan Kundera, narozen 1929, je spisovatel českého původu, který od roku 1975 žije a tvoří ve Francii. Je autorem prózy, dramat, básní a esejí a rovněž překládá. Patří mezi nejznámější a nejpřekládanější české spisovatele. Žert napsal v roce 1965 a poprvé byl vydán roku 1967.

Filmové adaptace: 1968, Československo, režie Jaromil Jireš

Milan Kundera