Deníky

17. února 2012 v 18:58 | Marie |  Virginia Woolf
Překlad Kateřina Hilská

Deníky (v originále The Writer's Diary) uspořádal Leonard Woolf po manželčině smrti. Jedná se o spisovatelčiny poznámky jak k literatuře jako takové, tak k vlastní tvorbě, ke společnosti, k přátelům a k mnoha dalším okolnostem jejího života z let 1918-1941. Čtenář tak může sledovat vývoj její osobnosti, tvorby, společnosti, kterou byla obklopena…
Nejvíc fascinující jsou Deníky pochopitelně pro ty, kteří se již s tvorbou Virginie Woolf setkali, neboť ji v těchto autorských zápiskách a komentářích mohou poznat v úplně jiném světle než například ze stránek jejích románů, esejů či povídek. Její charakteristický styl, mnohdy komplikovaný, se kterým se v jejích dílech setkáváme, je zde totiž nahrazen běžnou "lidskou" formou sdělení. To nám pomáhá se k autorce víc přiblížit a poznat ji jako obyčejnou lidskou bytost, která prožívá to, co my všichni. Ve svých denících nám dovoluje nahlédnout do zákulisí své tvorby a poodhaluje tak tajemství svých vysoce uměleckých textů. Je zajímavé sledovat, jak se rodila velká modernistická díla a často až překvapující, jak měla vypadat původně, jako čerstvé myšlenky, a co z nich nakonec vzniklo.
Mě osobně uchvátila píle, se kterou Virginia Woolf pracovala - pokud se jednou chytila nějakého ze svých mnoha nápadů, pracovala i roky, aby dílo dokončila, nehledě na závažnost sdělení, obtížnou formu či vlastní psychický stav. Zajímavý byl rovněž způsob, kterým přijímala kritiku - vždy se jí velmi zaobírala a často ji zdrcovala nejen kritika záporná, ale i ta kladná.
Deníky podávají překvapivý obraz toho, jak byla ve své době vnímána a jakých úspěchů se dočkala (přestože tvrdohlavě odmítala jakákoliv ocenění). Zvláštní pozornost si zaslouží závěr knihy, tj. začátek 2. světové války a konec Virginie Woolf. Autorka popisuje válečné hrůzy bombardovaného Londýna, ale dál tvoří. V tomto výboru z jejích deníků není ani zmínka o tom, že si chystá vzít život, a těžko říct, jestli tyto pasáže Leonard Woolf nechtěl zveřejnit, nebo jestli se o tom ve svých denících prostě nezmiňovala.
Deníky jsou úžasné inspirativní čtení o životě jedné spisovatelky se zvláštním pohledem na svět a aspoň na krátký okamžik (asi 400 stran) nám umožňují vidět svět jejíma očima.

16.2.1922
A přece, jak říkám, má (Violet Dickinson) v sobě ten celkově vynalézavý pohled na svět, kvůli kterému jí člověk věří. Jistotu, která se mi zamlouvá - označuje snad slovo "láska" právě tyhle podivné, hluboké, pradávné city, které se zrodily někdy v mládí a posléze se prolnuly se spoustou dalších věcí? Stále jsem se dívala do těch velkých a milých modrých očí, tak upřímných, velkodušných a srdečných - a v duchu se vracela do Frithamu a na Hyde Park Gate. Nicméně tohle vše nevytváří ten správný obraz. Tak nějak mi to připadá jako náčrt geniální ženy. Dostaly se do ní všechny ty proměnlivé dary, ale ty pevné ne.

O Paní Dallowayové: 18.6.1925
Můj názor je hodně osobní a možná i staromódní. Přesto si myslím, že něco pravdy na tom bude: Ještě si vybavuju ten večer v Rodmellu, kdy jsem se rozhodla, že toho nechám, protože mi Clarissa připadala taková pompézní. Pak jsem si vymyslela její vzpomínky. Ale nějaká nechuť k ní možná přetrvala. Jenže se to shodovalo také s tím, co jsem cítila ke Kitty, a v umění člověk nesmí hledět na to, jestli někoho nemá rád, na tom nezáleží. Ledaže by byla pravda, že určité postavy zlehčují důležitost toho, co se jim přihodí. Nic tady z toho se mě nedotýká, ani mě neskličuje. Je až zvláštní, že když Clive a další (je jich tolik) říkají, že je to mistrovské dílo, zase mě to tak netěší. Když naopak Lytton poukazuje na mezery, vracím se do bojovné pracovní nálady, která je mi vlastní. Nepřipadám si tak úspěšná. Víc mě baví pocit úsilí. Po tři dny prodej úplně propadl, teď zase pomalu vzniká takový čůrek. Budu víc než potěšena, když prodáme patnáct set, zatím je to 1250. Ke 20. červenci prodáno 1530 výtisků.

9.4.1930
Teď mám dojem (pokud jde o Vlny), že několika tahy můžu přidat základy povahy té či oné osoby. Mělo by se to udělat odvážně, skoro jako karikatura. Včera jsem vběhla možná do posledního kola. Postupuju v nárazech, jako u všech ostatních částí té knihy. Ani kousek mi neprojde jen tak, stále mě něco táhne zpátky. Doufám, že tím se to zpevní; a musím dávat pozor na věty. Tu uvolněnost, které jsem dosáhla v Orlandovi a v Majáku, tady hodně brzdí obtížnost formy - jako tomu bylo u Jákobova pokoje. Myslím, že tady jsem ve svém vývoji došla zatím nejdál; samozřejmě tomu může někdy chybět jistý žár. Řekla bych, že jsem se stoicky držela původního záměru. Bojím se, že přepisování bude muset být natolik drastické, že bych to mohla úplně zmotat. Výsledek téhle fáze bude nutně dost nedokonalý. Ale myslím, že už se mi to rýsuje.

15.1.1941
V pondělí jsme jeli do Londýna. Šla jsem se podívat k Londýnskému mostu, pozorovala jsem řeku, byla hodně zamlžená, sem tam obláčky kouře, možná z hořících domů. V sobotu vypukl další požár. Pak jsem na jednom rohu zahlédla jakoby stěnu útesu, celou vyhlodanou. Krásné nároží, a úplně rozbité. Banka. Monument dosud stojí. Snažila jsem se popojet autobusem. Ale ulice byly tak zatarasené, že jsem raději zase vystoupila. Řidič druhého autobusu mi rovnou poradil, ať jdu pěšky. Město je ucpané, protože některé ulice jsou vybombardované, tak jsem popojela metrem k Temple a tam se toulala kolem bezútěšných trosek mých milovaných náměstí: viděla je rozťatá, s troskami už rozebranými, s hromadami červených cihel pokrytými bílým prachem - jako dvůr se stavebninami. Šedá špína a rozbitá okna. Lidé se na to chodí dívat - všechna ta dokonalost je zneuctěna a zbořena.
(citace z knihy)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daniel Š. Daniel Š. | E-mail | Web | 18. května 2012 v 18:56 | Reagovat

Krásná kniha. Jedna z nejhezčích. Taková, u které jsem si přál, aby neskončila, aby byla navždy se mnou...

2 Aneta Aneta | 14. srpna 2012 v 1:12 | Reagovat

Zrovna mě chytla Virginia Woolf a narazila jsem na tvuj blok. Moc hezký!

3 Marie Marie | Web | 14. srpna 2012 v 23:38 | Reagovat

Díky ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama