Strašidelný dům

1. srpna 2011 v 17:38 | Marie |  Virginia Woolf
Překlad Zuzana Mayerová

Strašidelný dům (v originále A Haunted House) je soubor osmnácti povídek Virginie Woolfové. Rozmanité, ale přesto se navzájem propojující kratší prózy psala celý život a rok před svou smrtí se je rozhodla vydat jako rozšíření již dřívějšího souboru Monday or Tuesday (Pondělí nebo úterý), publikovaného roku 1921 a obsahujícího pouze osm povídek. Nakonec je však uspořádal až tři roky po její smrti její manžel Leonard Woolf. Tyto povídky nikdy nechápala jako těžiště své tvorby, byly pro ni spíš návrhy, skicami.
Přestože je každá povídka jiná, lze v nich najít společné rysy. Některé jich mají víc, jiné méně, ale co je spojuje všechny bez výjimky, je autorčin rukopis. Jednotlivé povídky totiž nejsou tolik příběhy či popisy, ale spíš jakési obrazy a autorka se sama rozhoduje, kolik nám z jakého obrazu odhalí. Proto jsou některé povídky jasná, realistická díla, a jiné jen jakési shluky skvrn, ve kterých objevujeme světlo, barvy, pocity, náladu. Zkrátka impresionismus.
Vezměme si například hned první povídku, podle níž nese název i celý soubor - Strašidelný dům. Představte si, že je noc a vy si čtete za světla malé lampičky ve své ložnici, jednom z mnoha pokojů velkého starého domu. Přestože máte tu nejlepší vůli se plně soustředit na četbu, čas od času, po pár stránkách, musíte přestat číst a jen se zaposlouchat do tepu domu, ve kterém se nacházíte. Ten dům se vám náhle zdá hrozně živý, přestože je noc a všichni vaši případní spolubydlící už spí. Přemýšlíte, co všechno už dům za ta léta, co stojí, zažil, kolik různých lidí v něm našlo útočiště. Myslíte na manželský pár, který tu žil před dávnou dobou, ale přesto, že jsou oba manželé už dlouho po smrti, máte pocit, že v domě pořád jsou, že jím procházejí, jako by něco hledali. Ale co? Nějaký pocit? Nějaký poklad? Úplně je cítíte, slyšíte jejich kroky, jak se sebejistě pohybují po domě, který tak dobře znají, slyšíte jejich hlasy, hlubší mužský a vyšší ženský, slyšíte, jak berou do rukou předměty a zase je pokládají zpět. Je to tak skutečné, tak opravdové, až to nahání hrůzu. A nakonec se probudíte a všechno vám rázem dochází.
Těžko uvěřit, že celá povídka není ani dvě strany dlouhá. To vše jen dokládá autorčino jedinečné mistrovství.
Mě osobně nejvíc okouzlila povídka Okamžiky bytí (v originále Moments of Being) s trochu absurdním podtitulem "Slaterovy špendlíky jsou úplně tupé". Na tomto "obraze" vidíme dvě ženy - jednu starší, sedící za klavírem, a druhou mladou, které zrovna spadla z šatů růže a která hledá ztracený špendlík na podlaze. Ta starší se jmenuje Julia Crayeová a ta mladší nese jméno Fanny Wilmontová. Učitelka a žákyně. Zadívejme se do tváří těch žen, představme si slova, která říkají. Julia je bohatá žena, která žije svou hudbou. Nikdy se neprovdala, má vlastní názory na svět, dlouhá léta se starala o svého nemocného otce. Vždy učí jen jednoho nebo dva žáky v hudební škole, aby udělala radost své mladší známé, slečně Kingstonové, která Julii zná již od svého dětství. Zná ji a jejího bratra, archeologa, který rovněž nikdy nepoznal manželství. Byli si se sestrou velmi blízcí a jeho nedávná smrt Julii velmi zasáhla.
Fanny Wilmontová ví, že je Juliinou nejoblíbenější žákyní. Julia ji učí již dlouhá léta, je pro ni jakousi autoritou, vzorem. V této chvíli, kterou autorka zobrazuje, probíhají Fanny před očima jednotlivé výjevy z Juliina života. Julia se jí zdá osamělá, ale nakonec si Fanny uvědomí, že je to, byť jen na okamžik, šťastná žena. Zcela ji pohltí, zcela se jí zmocní.
Tato povídka je opravdu nádherným, geniálním dílem. Samozřejmě jsou v knize i povídky, které mě tolik neoslovily, u kterých jsem nevěděla, jak je uchopit, ale při ohledu na celkové množství povídek je jejich počet zanedbatelný. Trochu lepší znalci díla Woolfové si mohou také všimnout souvislostí mezi povídkami a romány - jsou zde třeba rané autorčiny povídky, ve kterých lze spatřit studie k románu Jákobův pokoj, a povídky Nové šaty, Spojeni a odloučeni či Shrnutí zase navazují či doplňují román Paní Dallowayová.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama