Srpen 2011

John Irving - Svět podle Garpa

25. srpna 2011 v 20:32 | Marie |  Jiní angloameričtí autoři
Překlad Radoslav Nenadál

Místo a doba děje: New Hampshire, Vídeň, New York, autorova doba

Základní dějová osnova: Román vypráví o životě fiktivního amerického spisovatele T. S. Garpa. Jeho matka, zdravotní sestra Jenny Fieldsová, se rozhodla mít dítě bez otce, protože se nechtěla vázat na žádného muže. Zneužila proto svého povolání a k účelu oplodnění využila umírajícího vojáka. Garpa vychovala sama na Steeringské škole, kde pracovala. Zde se Garp seznámil se spoustou lidí, kteří pro něj byli významní i v pozdějším životě, včetně své manželky Heleny Holmové. V devatenácti letech, po maturitě, se s matkou přestěhovali do Vídně za účelem literární tvorby. Jenny zde napíše autobiografický román "Sexuálně podezřelá", který jí vynese obrovskou slávu a díky němuž se později stane vůdkyní feministického hnutí. Garp se ve Vídni stává autorem své prvotiny, povídky "Penzión Grillparzer", která je později pokládána za jeho nejlepší dílo. Poté se Jenny a Garp vrací zpět do Spojených států, Garp se ožení s Helenou, později vysokoškolskou profesorkou, a brzy se jim narodí syn Duncan. Mezitím, co Helena pracuje, Garp píše první román, po narození syna Walta druhý. Oba se příliš velké popularity nedočkají. O několik let později utrpí Garpova rodina autonehodu, při níž ve věku pěti let zemře Walt a ostatní utrpí různá těžší i lehčí zranění. Potřebujíce rekonvalescenci stěhují se do sídla Jenny Fieldsové, kde Jenny pečuje nejen o ně, ale i o všelijaké ženy, které se k ní uchylují. Zde tráví rodina poznamenaná tragédií spoustu času s Jenninou nejlepší přítelkyní Robertou Muldoonovou, kterou si oblíbí i Garp, Helena a Duncan. Garp píše svůj třetí román, "Svět podle Bensenhavera", který se konečně stává bestsellerem, a narodí se jim s Helenou dcera Jenny. Rodina odjíždí do Vídně, odkud se za krátkou dobu vrací zpět při zjištění, že Garpova matka byla při svém proslovu na volební kampani v New Hampshiru zastřelena. Garp se chce zúčastnit pohřbu, ten je však jen pro ženy, takže je nucen tam jít v ženském převleku. Když je jeho převlek jeho budoucí vražedkyní prohlédnut, musí pohřeb opustit. V letadle domů se setkává s Ellen Jamesovou, devatenáctiletou dívkou, která byla jako jedenáctiletá znásilněna a útočníci jí vyřízli jazyk, aby o této události nemohla mluvit. Ellen však samozřejmě uměla psát. Garp se od mládí setkával s jejími stoupenkyněmi, o které Jenny Fieldsová pečovala, ale on je nenáviděl. Dozvěděl se, že Ellen k nim chová stejný, ne-li vetší odpor. Protože dívka ztratila rodiče, Garp se rozhodl, že bude žít s nimi. Rodina ji nadšeně přijímá, Helena s Garpem ji po čase vnímají jako dceru a Duncan s Jenny jako sestru. Tou dobou už rodina bydlí na Steeringské škole, v místě, kde Garp vyrostl. Helena zde učí angličtinu a Garp je trenérem zápasu, zároveň však pracuje i na svém dalším románu. Mezitím se proti němu bouří stoupenkyně hnutí Ellen Jamesové. Jedna z nich, Bainbridge Percyová, dívka, se kterou vyrůstal, ho ve věku třiatřiceti let zastřelí. Jeho rodina na něj pak ráda vzpomíná; Helena se dožije vysokého věku, Ellen se stane spisovatelkou, Duncan malířem, Jenny lékařkou. Garp je i po své smrti velmi čteným a diskutovaným autorem.

Hlavní postavy, jejich charakteristika: T. S. Garp: Má od mládí tři vášně - sex, zápas a psaní. Je vlastně jakýmsi opakem své matky, přesto ji však miluje a zpráva o její smrti ho velmi zasáhne, přestože ke smrti přistupuje jaksi stoicky ("Ve světě podle Garpa jsme všichni smrtelné případy.") Jenny Fieldsová přesto jeho osobnost výrazně zformovala - Garp je empatický k ženám, nemá předsudky vůči transsexuálům a podobně. Jako otec je Garp velmi oddaný a starostlivý, snaží se své děti uchránit před nástrahami světa, paradoxně proto malého Walta při autonehodě vlastně sám zabíjí.
Jenny Fieldsová: Svůj autobiografický román "Sexuálně podezřelá" postaví na myšlence, že žena musí být buď něčí děvkou, nebo něčí manželkou, a když odmítne být jedním i druhým, stává se právě tou "sexuálně podezřelou". S jejím názorem se pochopitelně ztotožní spousta žen, které se také cítí být patriarchální společností utlačovány. Není divu, že se ambiciózní a průbojná Jenny staví do jejich čela. Jenny však i nadále zůstává zdravotní sestrou, nejen proto, že nesundá bílou uniformu, ale hlavně proto, že láskyplně pečuje o každou ženu, která k ní přijde. Přes svůj distancovaný vztah k mužům svého syna nadevše miluje a podporuje ho.
Helena Holmová:Garpova manželka, od dětství vášnivá čtenářka a intelektuálka. Je velmi tvrdohlavá, což můžeme spatřit například v jejím postoji, že pokud se vdá, tak jedině za opravdového spisovatele (a právě to Garpa ke spisovatelské činnosti nakopne). Jediná žena, kterou Garp kdy miloval. Výborná matka, přestože odmítla zůstat s dětmi doma (což dokazuje, že i ona je feministka).
Roberta Muldoonová: Nejlepší přítelkyně Jenny Fieldsové, dlouhá léta spolu žijí, později také nejlepší rodinná přítelkyně Garpů. Roberta je transsexuálka, bývalý ragbyový hráč Robert Muldoon. Je srdečná, empatická, hodně se věnuje nejen Garpovi, ale i jeho dětem.
John Wolf:Nejdřív nakladatel Jenny Fieldsové, později Garpův. Přestože mu jde hlavně o vlastní kapsu a Garpovy knihy propaguje poněkud jiným způsobem, než by si on sám představoval, stane se jedním z Garpových nejlepších přátel.
Duncan Garp: Garpův syn. Zlomovým okamžikem jeho života se stane ona autonehoda, kdy zemře jeho o pět let mladší bratr Walt a při níž on sám přijde o oko. Právě jeho ztráta Walta zasáhne nejvíc. Od dětství talentovaný malíř, kreslíř a fotograf, ve třinácti letech, těsně před otcovou smrtí, dokonce ilustruje jeho "Penzión Grillparzer". Díky Robertině vlivu je podobně jako Garp a ostatní členové jeho rodiny zbavený předsudků a dokonce se v dospělosti ožení s transsexuálkou. Skutečnost, že jsou neplodný pár, mu nevadí, ba naopak - v důsledku ztráty bratra odmítá mít děti.
Ellen Jamesová: Přestože ji tragédie (znásilnění) z dětství poznamenala, nabila novou životní sílu a i když nemůže mluvit, je pevně rozhodnuta napsat všechno, co má na srdci. Stává se tak sebevědomou, ambiciózní dívkou, která se v dospělosti stává úspěšnou básnířkou. Jejím prvním dílem je esej "Proč nejsem stoupenkyní hnutí Ellen Jamesové", kde vyjadřuje svůj odpor k tomuto hnutí používající její jméno. Právě to, že ji Garp v boji proti této skupině podporuje, nakonec vyústí v jeho násilnou smrt.
Bainbridge Percyová: Garpova vražedkyně. Nejmladší z pěti dětí, odmalička outsiderka, často posmívaná. V afektu z nenávisti k mužům se stává radikální stoupenkyní hnutí Ellen Jamesové (nechává si vyříznout jazyk) a přestože chovala velký obdiv k jeho matce, Garpa nemilosrdně zastřelí.

Autorův záměr: Autor chce dle mého názoru svým románem podnítit čtenáře k přemýšlení a diskuzím ohledně zásadních témat, jichž se dílo dotýká. Jde o otázky smrti, ke které se Garp stavěl svým specifickým způsobem, jak už bylo zmíněno výše. Dále se kniha zabývá otázkou genderových rolí, a to ať již v podobě radikálních feministek, transsexuálů nebo stoupenkyň hnutí Ellen Jamesové, které samy sebe jako ženy ponižují a víceméně bezdůvodně se staví do role obětí. A konečně jde také o otázky sexuality - od Jenniny asexuality přes Garpův boj se svou "mužskou chlípností" po brutální znásilnění. Není divu, že po vydání knihy se ve Spojených státech spustila "garpománie" - Garp se stal jakýmsi "hrdinou své doby", idolem mládeže a symbolem specifického postoje vůči americké společnosti.

Umělecké a kompoziční prostředky: John Irving ve Světě podle Garpa využívá svého brilantního talentu groteskní metafory, projevuje značný smysl pro ironii a nadsázku. Román je jakousi paradoxní společnost kritizující tragikomedií. Autor používá převážně spisovný jazyk, kniha se dělí na devatenáct kapitol.

Vlastní názor: Ze Světa podle Garpa jsem nadšená. Právě svým nesmírně komickým způsobem, kterým sděluje závažné poselství, je tato kniha neobyčejně výjimečná. Autor téma zpracoval vynikajícím způsobem. Svět podle Garpa je jedna z knih, kterou by si dle mého názoru měl přečíst každý.

Filmové adaptace: 1982, USA, režie George Roy Hill, v roli T. S. Garpa Robin Williams.

O autorovi: John Irving je jedním z nejvýznamnějších současných spisovatelů. Narodil se 2. 3. 1942 v New Hampshiru. Svět podle Garpa (v originále The World According to Garp), který poprvé vyšel v roce 1978, je jeho čtvrtým a nejúspěšnějším románem s autobiografickými prvky. Mezi jeho další díla patří například romány Pravidla moštárny (The Cider House Rules, 1985) nebo Modlitba za Owena Meanyho (A Prayer for Owen Meany, 1989).

John Irving

Strašidelný dům

1. srpna 2011 v 17:38 | Marie |  Virginia Woolf
Překlad Zuzana Mayerová

Strašidelný dům (v originále A Haunted House) je soubor osmnácti povídek Virginie Woolfové. Rozmanité, ale přesto se navzájem propojující kratší prózy psala celý život a rok před svou smrtí se je rozhodla vydat jako rozšíření již dřívějšího souboru Monday or Tuesday (Pondělí nebo úterý), publikovaného roku 1921 a obsahujícího pouze osm povídek. Nakonec je však uspořádal až tři roky po její smrti její manžel Leonard Woolf. Tyto povídky nikdy nechápala jako těžiště své tvorby, byly pro ni spíš návrhy, skicami.
Přestože je každá povídka jiná, lze v nich najít společné rysy. Některé jich mají víc, jiné méně, ale co je spojuje všechny bez výjimky, je autorčin rukopis. Jednotlivé povídky totiž nejsou tolik příběhy či popisy, ale spíš jakési obrazy a autorka se sama rozhoduje, kolik nám z jakého obrazu odhalí. Proto jsou některé povídky jasná, realistická díla, a jiné jen jakési shluky skvrn, ve kterých objevujeme světlo, barvy, pocity, náladu. Zkrátka impresionismus.
Vezměme si například hned první povídku, podle níž nese název i celý soubor - Strašidelný dům. Představte si, že je noc a vy si čtete za světla malé lampičky ve své ložnici, jednom z mnoha pokojů velkého starého domu. Přestože máte tu nejlepší vůli se plně soustředit na četbu, čas od času, po pár stránkách, musíte přestat číst a jen se zaposlouchat do tepu domu, ve kterém se nacházíte. Ten dům se vám náhle zdá hrozně živý, přestože je noc a všichni vaši případní spolubydlící už spí. Přemýšlíte, co všechno už dům za ta léta, co stojí, zažil, kolik různých lidí v něm našlo útočiště. Myslíte na manželský pár, který tu žil před dávnou dobou, ale přesto, že jsou oba manželé už dlouho po smrti, máte pocit, že v domě pořád jsou, že jím procházejí, jako by něco hledali. Ale co? Nějaký pocit? Nějaký poklad? Úplně je cítíte, slyšíte jejich kroky, jak se sebejistě pohybují po domě, který tak dobře znají, slyšíte jejich hlasy, hlubší mužský a vyšší ženský, slyšíte, jak berou do rukou předměty a zase je pokládají zpět. Je to tak skutečné, tak opravdové, až to nahání hrůzu. A nakonec se probudíte a všechno vám rázem dochází.
Těžko uvěřit, že celá povídka není ani dvě strany dlouhá. To vše jen dokládá autorčino jedinečné mistrovství.
Mě osobně nejvíc okouzlila povídka Okamžiky bytí (v originále Moments of Being) s trochu absurdním podtitulem "Slaterovy špendlíky jsou úplně tupé". Na tomto "obraze" vidíme dvě ženy - jednu starší, sedící za klavírem, a druhou mladou, které zrovna spadla z šatů růže a která hledá ztracený špendlík na podlaze. Ta starší se jmenuje Julia Crayeová a ta mladší nese jméno Fanny Wilmontová. Učitelka a žákyně. Zadívejme se do tváří těch žen, představme si slova, která říkají. Julia je bohatá žena, která žije svou hudbou. Nikdy se neprovdala, má vlastní názory na svět, dlouhá léta se starala o svého nemocného otce. Vždy učí jen jednoho nebo dva žáky v hudební škole, aby udělala radost své mladší známé, slečně Kingstonové, která Julii zná již od svého dětství. Zná ji a jejího bratra, archeologa, který rovněž nikdy nepoznal manželství. Byli si se sestrou velmi blízcí a jeho nedávná smrt Julii velmi zasáhla.
Fanny Wilmontová ví, že je Juliinou nejoblíbenější žákyní. Julia ji učí již dlouhá léta, je pro ni jakousi autoritou, vzorem. V této chvíli, kterou autorka zobrazuje, probíhají Fanny před očima jednotlivé výjevy z Juliina života. Julia se jí zdá osamělá, ale nakonec si Fanny uvědomí, že je to, byť jen na okamžik, šťastná žena. Zcela ji pohltí, zcela se jí zmocní.
Tato povídka je opravdu nádherným, geniálním dílem. Samozřejmě jsou v knize i povídky, které mě tolik neoslovily, u kterých jsem nevěděla, jak je uchopit, ale při ohledu na celkové množství povídek je jejich počet zanedbatelný. Trochu lepší znalci díla Woolfové si mohou také všimnout souvislostí mezi povídkami a romány - jsou zde třeba rané autorčiny povídky, ve kterých lze spatřit studie k románu Jákobův pokoj, a povídky Nové šaty, Spojeni a odloučeni či Shrnutí zase navazují či doplňují román Paní Dallowayová.