Albert Camus - Cizinec

23. května 2011 v 18:40 | Marie |  Ostatní
Překlad Miloslav Žilina
Místo a doba děje: Alžír, autorova doba

Základní dějová osnova: Meursault je, dá se říct, obyčejný muž. Žije v činžovním domě, má normální nezajímavou práci, je svobodný. Když mu zemře matka, vydává se na pohřeb do města, kde žila v útulku pro přestárlé, kam ji sám uložil. Hned druhý den se vydává obveselit na koupaliště, kde se setkává s Marií, svou známou. Stráví spolu den a stanou se z nich milenci. O pár dnů později ho jeho soused a kamarád Raymond prosí, aby mu pomohl napsat dopis dívce, která ho podvádí, protože chce, aby za ním přišla a aby si to s ní mohl vyřídit. Meursault mu ochotně pomáhá. Raymondovi plán vyjde, ale pak ho neustále pronásleduje parta Arabů, dívčiných příbuzných. Jednoho velmi slunečného dne se Meursault, Marie a Raymond vydávají k Raymondovu příteli a jeho ženě, kteří bydlí na pláži. Při procházce pláží se potkají s onou skupinou Arabů a ztrhne se menší bitka. Raymond utrpí lehčí zranění a proto i se svým přítelem a Meursaultem odchází. Raymond půjčí Meursaultovi revolver, kdyby ho bylo potřeba použít v obraně proti Arabům, poněvadž jeden z nich vlastní nůž. Po několika hodinách se Meursault znovu vydává na procházku po pláži, tentokrát sám. Je mu příšerné horko, má žízeň. Dojde k prameni, kde najde ozbrojeného Araba. Přestože ho Arab nijak neohrožuje, Meursault po něm pětkrát vystřelí.
Po zatčení Meursaulta několikrát vyslýchají, asi po roce, který Meursault stráví ve vězení, začíná soudní proces. Soud Meursaulta zhodnotí jako bezcitného člověka, protože kromě vraždy Araba se prý nepřímo dopustil i vraždy své matky, na pohřbu podle svědků neprojevil dostatečnou lítost a hned druhý den se veselil s Marií. Je odsouzen k trestu smrti. Ve své cele odmítá návštěvy kaplana, protože nevěří v Boha. Nakonec ho však kněz přeci jen navštíví, Meursault s ním chvíli rozmlouvá a pak na něj vychrlí všechen svůj vztek, protože ho rozčiluje jeho přístup.

Hlavní postavy, jejich charakteristika: Meursault - je svým způsobem bezcitný, ale jeho bezcitnost je jiná než ta, kterou si obvykle pod tímto pojmem představíme. Věci se kolem něj prostě dějí a on ví, že je to normální, přirozené, stává se to všem lidem pořád dokola. Nic nijak závažně neprožívá, nemá potřebu projevovat nějaké city nebo emoce. Nelituje smrti své matky, což však neznamená, že ji neměl rád. Stejně tak nelituje svého činu a odmítá soudu o své lítosti lhát, radši umírá pro pravdu. Prostě Araba zabil. Soud ho k smrti odsoudí vlastně z jistého strachu z jeho jinakosti.

Autorův záměr: Autor ve svém románu rozvíjí svou "filosofii absurdna" spočívající v tom, že tradiční hodnoty už nemají smysl a jedinec je tedy zodpovědný za vlastní existenci, k níž je nesmyslnou souhrou okolností odsouzen. Cizinec tak představuje jakéhosi moderního člověka, který je svým způsobem stoik, ale zároveň si uvědomuje dění kolem sebe, prožívá ho, přestože nemá žádné větší nutkání do něj zasahovat; jako by vše ponechával náhodě, ale přesto by mu to nebylo tak docela jedno.

Umělecké a kompoziční prostředky: Kniha je napsána v ich-formě, dělí se na dvě části, které se skládají z kratších kapitol. Autor používá spisovný jazyk.

Vlastní názor: Cizinec je určitě podněcující dílo. Autor jako by odkrýval něco, co si většina lidí nechce pořádně připustit. Je pravděpodobné, že lidé se stejným pohledem na svět jako Meursault, vlastně jako Albert Camus, existují. Ale nemůžu s románem souhlasit jako s jistým poselstvím pro celé lidstvo, jako s vizí budoucnosti lidstva. Stále je přeci spousta lidí, a snad dokonce i většina, kteří dokážou žít z maličkostí, dokážou žít rádi a tuto radost ze života předávat druhým a kteří věří, že lidský život má smysl a že není pořád jenom stejný. Pro většinu lidí jsou snad i dnes důležité tradiční hodnoty a víra v Boha, protože bez Boha by pořádně nerozuměli světu; nevěří, že by byl celý vesmír jen jakýsi stále se opakující mechanismus. Většina lidí se snad navzájem nezabíjí jen proto, že je jim horko. Takže pro mě je Cizinec jen příkladem jiného pohledu na svět, který je sice zajímavý, ale mou životní filosofií se stát nemůže.

O autorovi: Albert Camus (1913-1960) byl francouzský spisovatel názorově spjatý s existencialismem. Na Mustafově gymnáziu v Alžíru se rozvinul jeho zájem o literaturu a filosofii. V roce 1934 vstoupil do komunistické strany, zanedlouho ji však na protest proti jejímu postoji k arabskému světu opustil. Po druhé světové válce, které se účastnil jako aktivní člen hnutí odporu, se začal věnovat výhradně literatuře a coby nekompromisní kritik totalitních systémů a "filosof absurdna" patřil k vůdčím francouzským intelektuálům. V roce 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu a tři roky poté tragicky zemřel při autonehodě.

Albert Camus
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Shyrker Shyrker | E-mail | 7. června 2011 v 23:25 | Reagovat

Máš dobrý vkus na autory :-).

2 Elsa Elsa | 20. června 2011 v 20:26 | Reagovat

Děkuju :D

3 Marie Marie | 22. června 2011 v 14:07 | Reagovat

Mlč ;-)

4 Raduš Raduš | E-mail | 1. července 2011 v 9:00 | Reagovat

Ahoj,pokud jsi tuhle knihu četl(a),ozvi se mi prosím na e-mail,měla bych dotaz :) Děkuju,R.

5 Elsa Elsa | 7. srpna 2011 v 13:21 | Reagovat

"Je pravděpodobné, že lidé se stejným pohledem na svět jako Meursault, vlastně jako Albert Camus, existují." Víš, ne každý autor používá hlavního hrdinu jako své alter ego, tudíž teze, že Meursault má stejný pohled na život jako Camus je dost lichá...

Mimochodem; napadlo mě, že v téhle knize jde vidět zásadní rozdíl mezi námi ,)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama