Duben 2011

Arnošt Lustig - Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

26. dubna 2011 v 20:24 | Marie |  Ostatní
Místo a doba děje: Polsko (hlavně koncentrační tábor v Osvětimi), Německo, 1943

Základní dějová osnova: Děj začíná v Osvětimi. Nacisté zajmou bohaté židovské obchodníky vlastnící americké pasy a namluví jim, že je za jistý (nemalý) finanční obnos dopraví do Spojených států. Setkáváme se zde se třemi hlavními postavami - Hermanem Cohenem, Kateřinou Horovitzovou a Bedřichem Brenskem. Herman Cohen je jeden ze židovských obchodníků, který se rozhodne zachránit od jisté smrti mladou polskou tanečnici Kateřinu Horovitzovou. Ta nabídku samozřejmě přijímá, ale velice ji tíží, že musí opustit svou rodinu, jejíž všichni členové byli hned po příjezdu do tábora zavražděni (to však Kateřině dochází až později). Bedřich Brenske je nacistický důstojník, jemuž byla skupina dvaceti boháčů svěřena a který se z nich po celou dobu snaží jen všemožnými způsoby vymámit peníze na německý účet. Jezdí se skupinou po celém Německu (několikrát se vrací i do tábora) a nutí je podepisovat šeky, jeho lži však prohlédne jen jeden z boháčů (který je ihned zastřelen), ostatní raději slepě věří. Kateřina se musí za Hermana Cohena vdát, protože americký pas nevlastní. Oddává je rabín Dajem z Lodže, který při improvizovaném obřadu zpívá místo radostných písně smuteční, čímž vlastně předpovídá Kateřinin osud. To je ta modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.
Když už má Brenske pocit, že si jeho země dost nacpala kapsy, opět se vrací do tábora a namluví obchodníkům, že pro další cestu je nutné, aby se umyli. Jsou zavedeni do sprch, které jsou ve skutečnosti plynovou komorou. Všichni jsou nuceni se svléknout a ponížit se tak před nacistickými vojáky. Kateřině všechno dojde a odmítá ztratit svou důstojnost; ví, že zemře, a chce zemřít jako člověk. Sebere jednomu z vojáků zbraň a zastřelí ho, další zraní. Chce tak jakýmsi způsobem pomstít svou vyvražděnou rodinu. Poté do "sprch" přiběhne Brenske s vězeňským komandem a zastřelí Kateřinu Horovitzovou i všechny obchodníky.

Hlavní postavy, jejich charakteristika: Herman Cohen - ničím zvláštní obchodník, velmi štědrý člověk, který lituje lidí, kteří táboru uniknout nemohou, a právě proto se rozhodne zachránit Kateřinu Horovitzovou.
Kateřina Horovitzová - devatenáctiletá dívka, která je stále něco mezi dospělým dítětem, ale když prokoukne Brenskeho kolosální lež, ztrácí veškerou dětskou naivitu.
Bedřich Brenske - nacista, vynikající řečník a manipulátor, působí sympaticky, ale je ztělesněním neskutečného zla. Pokud známe jeho záměr, všechno, co říká, se nám zdá až neskutečně absurdní.

Autorův záměr: Autorovým záměrem je popsat dobu a prostředí, které sám prožil a ukázat na zvrácenost nacistického myšlení. Zároveň také čtenáři sděluje, že dobří lidé jsou stále mezi námi a jsou ochotni nám podat pomocnou ruku (Herman Cohen), i když v tomto případě byla tato pomoc zbytečná. Kateřina Horovitzová představuje neskutečnou lidskou sílu a odvahu.

Jazykové a kompoziční prostředky: Kniha je psána spisovným jazykem, autor volí pro vyprávění příběhu er-formu. Bedřich Brenske používá ve své řeči hodně pleonasmů. Novela se dělí na tři kapitoly.

Vlastní názor: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je kniha, která může svou tragičností a celkovou ironií čtenáře hodně zasáhnout i proto, že vychází ze skutečných událostí. Mě příběh zpočátku moc nebavil, ale dějové události nabíraly čím dál rychlejší spád a nakonec jsem už jen hltala každé slovo. Je to velmi zajímavý příběh a je důležité o něm přemýšlet nejen jako o událostech dob minulých, ale i jako o analýze zla sahající až do současnosti, protože zlo bude v lidské společnosti vždy aktuální téma.

Filmové adaptace: 1965, Československo, režie Antonín Moskalyk

O autorovi: Arnošt Lustig (1926-2011) byl jedním z nejvýznamnějších českých autorů próz s židovskou tematikou. Prošel dvěma koncentračními tábory, jako mladému muži se mu podařilo uprchnout z tzv. pochodu smrti a skrýval se až do osvobození. Mezi jeho nejzdařilejší díla patří novela Dita Saxová (1962), Hořká vůně mandlí (1968) a Miláček (1969). Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou byla poprvé vydána roku 1964, Lustig ji napsal za jednu noc.

Arnošt Lustig

K majáku

2. dubna 2011 v 22:44 | Marie |  Virginia Woolf
Překlad Kateřina Hilská

Místo a doba děje: Skotský ostrov Skye, 1910-1920

Základní dějová osnova: První část vypráví o rodině Ramsayových a jejích přátelích, kteří společně tráví dovolenou v domě na ostrově. Nejmladší z dětí, pětiletý James, se touží podívat k blízkému majáku. Paní Ramsayová ho neustále ujišťuje, že se k němu podívá, ale pan Ramsay mu pořád připomíná, že se k majáku nepojede, protože bude ošklivé počasí, přestože si uvědomuje, že to chlapce poznamená. Vedle toho řeší první část ještě vztahy mezi ostatními postavami: malířkou Lily Briscoovou, spisovatelem panem Carmichaelem, mladými snoubenci Paulem a Mintou, Andrewem, Prue, Nancy, Jasperem a Cam (dětmi Ramsayových) a dalšími. Druhá část se odehrává již po 1. světové válce. Setkáváme se zde s hospodyní McNabovou, která uklízí letní sídlo Ramsayových, aby se sem mohli po několika letech opět vrátit. Dozvídáme se, že náhle zemřela paní Ramsayová, stejně jako Andrew, který zahynul při válce a Prue, jíž vzal život první porod. V poslední části se opět setkáváme s panem Ramsayem, Jamesem, Cam, Lily Briscoovou a panem Carmichaelem, kteří znovu tráví dovolenou ve svém domě a vyrovnávají se se ztrátami ve svých řadách. Pan Ramsay trvá na tom, že se musí jet k majáku, po čemž James jako dítě tak toužil. Nyní patnáctiletý James a jeho o rok starší sestra Cam se vydávají na cestu jen z otcova nařízení, jejich tužby se změnily.

Charakteristika hlavních postav: Paní Ramsayová - žena v domácnosti, jemná, citlivá bytost, nedostatečně vzdělaná, nekonečně milující své děti, oddaná a podřízená svému muži, ochotna pro něj udělat cokoliv.
Pan Ramsay - filosof, který se neustále povyšuje nad své spolubydlící, velmi sebevědomý. Miluje svou ženu i své děti, ale to vyplývá na povrch až na konci knihy, kdy autorka podává podrobnou analýzu jeho vztahu k Jamesovi a Cam.
Lily Briscoová - malířka, která se nikdy nevdá a velmi ji zasáhne smrt paní Ramsayové, protože k ní měla hluboký vztah. Na ostrově čerpá inspiraci pro své obrazy.

Autorčin záměr: Autorka použila pro svůj román zdánlivě banální téma - odloženou výpravu k majáku. Jeho prostřednictvím však vyjadřuje vše, co se mezi hlavními postavami odehrává, zvláštní napětí a soudržnost v rodině, a zároveň podává studii konfliktu mezi mužským a ženským principem.

Jazykové a kompoziční prostředky: Román je napsán pro Virginii Wolfovou typickou metodou proudu vědomí. Autorka používá er-formu, kniha se dělí na tři části: Okno, Čas běží a Maják, které se dělí na jednotlivé kratší kapitoly.

"Doplnila snad Příroda, co člověk posunul vpřed? Dokončila to, co začal? Se stejným uspokojením shlížela na jeho bídu, promíjela mu jeho nízkost a přijímala jeho muka. Byl tedy ten sen o sdílení, završení čehosi, nalezení odpovědi v samotě na pláži pouhým odrazem v zrcadle a zrcadlo samé pouze skelností na povrchu, jež vzniká v nehybnosti, zatímco ušlechtilejší síly pod ní spí? Netrpělivý, zoufalý, přece nebyl ochoten odejít (neboť krása nabízí svá lákadla, krása utěšuje) - i když kráčet po pláži sem a tam nebylo možné; kontemplace se stala nesnesitelnou; zrcadlo se rozbilo."
(citát z knihy)

Vlastní názor: Tuto knihu řadím mezi to nejlepší, co Virginia Woolfová napsala. Líbí se mi, jak dokonale zvládá charakterizovat jednotlivé postavy a vztahy mezi nimi a jak dokáže vyjádřit jednotlivé pocity a nálady a dodává tak knize jedinečné kouzlo. K majáku je jednoznačně dílo obsahující velmi hlubokou myšlenku.

O autorce: Virginia Woolf se narodila 25. 1. 1882, žila v Londýně a později v Richmondu. Většinu života trpěla maniodepresí a několikrát se nervově zhroutila. Jejím nejznámějším dílem je Paní Dallowayová z roku 1925, která inspirovala světoznámý román a stejnojmenný film Hodiny. K majáku (v originále To the Lighthouse) poprvé vydala v roce 1927 a mnozí odborníci tento román považují za její vůbec nejlepší. 28. 3. 1941 spáchala sebevraždu.


Citáty I

1. dubna 2011 v 21:11 | Marie |  Virginia Woolf
Pár mnou přeložených citátů Virginie Woolf. Zaujalo mě jich docela dost, takže článků s tímto obsahem asi bude ještě přibývat.

"You cannot find peace by avoiding a life."
Klid nemůžeš najít tím, že se vyhneš životu.

"If you do not tell the truth about yourself you cannot tell it about other people."
Jestli neříkáš pravdu o sobě, nemůžeš ji říkat o jiných lidech.

"Language is wine upon the lips."
Jazyk je víno na rtech.

"It is far more difficult to murder a phantom than a reality."
Je daleko obtížnější zavraždit přízrak než skutečnost.

"Mental fight means thinking against the current, not with it. It is our business to puncture gas bags and discover the seeds of truth."
Duševní boj znamená myšlení proti proudu, ne s ním. Je to naše zaneprázdněnost propichováním pytlů tlachání a objevováním semínek pravdy.

"I was in a queer mood, thinking myself very old: but now I am a woman again - as I always am when I write."
Byla jsem v divné náladě, připadala jsem si velmi stará; ale teď jsem znovu ženou - jako vždy, když píšu.

"Literature is strewn with the wreckage of men who have minded beyond reason the opinions of others."
Literatura je poházena lidskými troskami, kterým vadily důvody názorů jiných.

"If one could be friendly with women, what pleasure - the relationship so secret and private compared with relations with men. Why not write about it truthfully?"
Pokud se někdo může přátelit s ženami, jaký požitek - vztah tak tajný a důvěrný ve srovnání se vztahy s muži. Proč o něm nepsat pravdivě?

"It is fatal to be a man or a woman pure and simple: one must be a woman manly, or a man womanly."
Je fatální být mužem nebo ženou čistě a jednoduše; někdo musí být žena mužsky nebo muž žensky.

"A woman must have money and a room of her own if she is to write fiction."
Žena musí mít peníze a vlastní pokoj, pokud chce psát beletrii.

"It's not catastrophes, murders, diseases, that age and kill us; it's the way people look and laugh, and run up the steps of omnibuses."
Nejsou to katastrofy, vraždy, choroby, co nás dělá starší a zabíjí nás; je to způsob, kterým se lidé dívají a smějí a nastupují do omnibusů."

Virginia Woolf