The Hours - film

14. března 2011 v 15:55 | Marie |  Michael Cunningham
Říkala jsem si, o čem bych tak mohla napsat tentokrát, protože aktuální knížku jsem ještě nedočetla, takže ji nemůžu rozebírat, a svůj starý čtenářský deník, kde bych mohla najít nějaký jiný "literární poklad", nemůžu najít. Takže napíšu o jednom ze svých nejoblíbenějších filmů, tedy o filmu The Hours (česky Hodiny) v režii Stephena Daldryho podle stejnojmenného románu Michaela Cunninghama, který tu rozhodně nezmiňuji poprvé.
V hlavních rolích zde excelují tři herečky velkého formátu: Nicole Kidman (v roli Virginie), Julianne Moore (Laura) a Meryl Streep (Clarissa). Stejně jako v románu se všechny tři příběhy mezi sebou prolínají, doplňují a odkazují na sebe. Film ovšem nabízí možnost rychlejších změn prostředí, což můžeme sledovat převážně na začátku, kde jsou scény velmi rychle prostříhány. Na první pohled (a poslech) vás nezaujmou jen skvělé herecké výkony, ale také výborná hudba, která je pro tento film dle mého názoru zvolena přímo geniálně. Jejím autorem je Philip Glass, který za ní byl nominován na Oscara. Oscarových nominací film samozřejmě získal víc - mimo jiné za nejlepší herečku ve vedlejší roli (Julianne Moore), nejlepší režii, nejlepší film či nejlepší adaptovaný scénář (David Hare). Proměněn byl však jen jeden, a to za nejlepší herečku v hlavní roli, který jednoznačně zaslouženě putoval do rukou Nicole Kidman, která svou roli ztvárnila s latexovým nosem, aby byla své hrdince víc podobná. Tento malý kousek latexu způsobil tvůrcům nejednu horkou chvíli - nebudou se diváci smát pokaždé, když se objeví na plátně? Nakonec však malý experiment dopadl, jak už bylo zmíněno, více než úspešně. Nicole Kidman získala také Zlatý glóbus a stejná cena byla Hodinám udělena i za vůbec nejlepší film.
Pokud sleduji filmovou adaptaci nějaké knihy, kterou jsem předtím četla, tak z filmu moc nadšená nejsem, protože v knize je toho přeci jenom víc. U Hodin je tomu ale jinak, protože film je uměleckým dílem sám o sobě, obsahuje spoustu depresivních, kouzelných i hloubavých scén. Románové předlohy se sice docela přesně drží, přesto má ale svou vlastní náladu. Jediné, co mi na něm vadí při srovnání s knihou, je to, že jeho tvůrci úplně vypustili postavu Mary Krullové, kterou jsem si v knize docela oblíbila.
Pokud jste tedy tento filmový zázrak ještě neviděli, tak to koukejte napravit. Snad vás nezklame.

Plakát k filmu
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama